piccit_disney_characters_1920x1200_2016378203-1680x0

10 báječných pohádkových postav, na které nikdy nezapomeneme

Co si z pohádek pamatujete nejvíc?

Příběhy? Konkrétní scény? Hudbu? Obrázky? Poučení?

Já asi postavy. Takové ty opravdu povedené. Ale jakože opravdu, opravdu, opravdu povedené. Nedávno jsem se zamyslel, které byly z těch opravdu povedených doopravdy nejpovedenější, a vyhrála to tahle desítka.

1) Džin (Aladin)

Hyperaktivní a ukecaný showman je i po letech zdaleka nejzábavnějším prvkem ve slavném Disneyho Aladinovi, kterého jinak rád nemám. Tenhle dobrácký modrý obr si svojí teatrálností a vtipem hravě získal každého diváka během pár minut!

2) Kocour v botách (Shrek)

Antonio Banderasem dabovaný lamač dívčích je moje nejoblíbenější památka na Shrekovské filmy, které rozhodně netrpěly nedostatkem povedených postav. Jeho kombinace odvahy, pouličních praktik a kočičího šarmu, který umí v klíčových momentech vytasit, z něho dělá odzbrojující kombinaci humoru.

3) Malý princ

Přišel z hvězd a chtěl nakreslit beránka. A Exupéryho srdce si získal, když rozpoznal klobouk od slona v hadovi. Ještěže tak, pak se s námi mohl francouzský letec podělit o tohle setkání, jehož hořkosladkou příchuť bylo v dětství tak zvláštní poslouchat, ale později už nám bylo jasné, že o mnoho lepších knih celé 20. století nepřineslo.

4) Čertík (Princezna ze mlejna)

Malej, ale šikovnej. Troškova Princezna ze mlejna je jeden z těch případů, kdy si kritika myslí pravý opak, než početná základna věrných diváků. Ale ať stojíte na jakékoliv straně barikády, uvřískaný čertík ztvárněný Yvettou Blanarovičovou se vám v paměti zabydlel už napořád!

5) Sněhulák Olaf (Ledové království)

Někdy ty nejjednodušší blbosti přinesou něco parádního. To byl i případ sněhuláka Olafa, který si ze všeho nejvíc přál zažít léto. Nikdo kolem neměl to srdce mu říct, že by se rozpustil. A když ten den přece přijde, královna Elza ho naštěstí zachrání a vyčaruje mu vlastní sněžící mrak, který ho udrží naživu i v teple.

Jeho srandovní a dobrácká povaha k tomu z něho dělá jasného favorita téhle novodobé klasické Disneyovky – dokonce ještě o chlup lepšího, než legrační trolové.

6) Kdokoliv (Šťastný smolař)

I když skutečnou klasiku nám české pohádky už přes deset let nepřinesly, Šťastný smolař režiséra Jirky Stracha patří k těm né úplně marným. Velkou zásluhu na tom má Ivan Trojan v roli lháře s jeho výbornými průpovídkami alá: „Asi jsem spadl z měsíce. To se někdy stává.“ A taky je to on, kdo nakonec stanoví Apríl na prvního dubna.

7) Totoro (Můj soused Totoro)

To bych nebyl já, abych někam nepropašoval něco od Mijazakiho. Jeho tvorba přinesla řadu povedených fantaskních postaviček, ale jen jedna se mohla hrdě stát maskotem celého studia Ghibli.

Totoro je takovou pozoruhodnou kombinací rodiče, o kterého se můžete opřít, a zároveň staršího sourozence, se kterým se nikdy nenudíte, který je pro každou lumpárnu a navíc vám ukáže svět, o kterém jste neměli sebemenší potuchy. No řekněte, kdo by (nejen v dětství) nechtěl takového souseda?

8) Medvídek Pú

Jestli to náhodou nevíte, tenhle medvěd patří ke klenotům svého žánru. Jde o mistrovský výtvor, protože má co říct lidem všech věků i velikostí. Jeho schopnost mluvit jazyky všech generací tak, že si z toho každý odnese co potřebuje, je opravdu neopakovatelná (ve vlastní pohádkové tvorbě je mi to velkou inspirací).

Hluboký filozof pro jedny, prosťoučký závislák na medu pro jiné.

Pro svou slávu se dočkal bezpočtu všelijakých zpracování, ale pro tu původní esenci doporučuji předlohu od Alana Alexandra Milneho (dvou-kniha z dvacátých let), popř. její filmové zpracování z roku 1977.

9) Tučňáci (Madagaskar)

Jejich sólo pokus o film se moc nepovedl, ale jako vedlejšáci platili v hitové trilogii Madagskar za nejvděčnější zdroj zábavy. Ve svých fráčcích zpodobnili praktiky italské mafie, a stali se takovou jemnější a humornější verzí Puzzova Kmotra.

Ale nebyli jedinými povedenými postavičkami, jen o chlup jsem jim tady dal přednost před párty králem Jelimánem a jeho brňensky nadabovaným komorním Mórisem.

10) Timon a Pumba (Lví král)

Lvího krále nemusím, ale je to pamětihodný film hned z několika důvodů. Jedním je určitě nezapomenutelná optimisticko-flegmatická dvojka dobráckého divočáka a vychytralé surikaty s životním heslem „hakuna matata“, a ideálem lenošit a jíst brouky.

Když jsem byl malý a vysílali je v sedm ráno na Nově (vedle 5 filmů se dočkali i vlastního seriálu), nikdy jsem si jejich africká dobrodružství nemohl nechat ujít, ale až dnes naplno chápu sílu onoho popěvku: „Vše co tě trápí, rychle za hlavu déééj…“ Anebo víte co, ať vám to zazpívají sami:

 

Určitě jsem na něco zapomněl, doplňte v diskusi další nezapomenutelné pohádkové postavičky! :)

Napište komentář

* Povinné údaje