woolen-scarf-cup-tea-book-windowsill-hygge-cozy-autumn-concept_77190-2107

AUTORŮV DENÍK (15.) – První zfilmování mých pohádek!

Tak jo, tohle je skvělý.

Dostat Pohádky Nový Věk na filmové plátno je od začátku mého psaní jeden z největších milníků, ne-li ten vůbec největší.

A jeden nemůže vědět, jestli se splní hned, v roce 2043 anebo vůbec nikdy.

Takže dočkat se toho už pátou „sezónu“ je nádhera. A to, že to zatím není celovečerní pohádka, ale krátký film na motivy pohádky je jen detail :)

56605004_310718546221898_867978689697021952_n

Jako slepej k houslím

A jak se k tomu člověk dostane? Chtělo by se říct, že když prostě něco děláte, je větší šance, že se něco stane, než když neděláte nic. Jednoduchý počty!

Ale stejně se neubráním pocitu, že jsem k tomu došel jako „slepej k houslím“.

Hned po vydání prvních pohádek na jaře 2015 mi kamarád Štěpán povídá, že jeho mamku zaujala ta „O muži, který jezdil na koni obráceně“. Prý ji četla v ústavu, kde pracuje a moc se líbila.

Shodou okolností tam každý rok připravují krátký filmový projekt a účastní se s ním pravidelného Mental Power Prague Film Festivalu.

A tak uběhla doba a kamarád říká, že mamku napadlo letošní rok zpracovat právě mou pohádku.

S nadšením jsem přijal a nestačil se divit, jak se všichni pustili do díla. Sám jsem pro herce upravil text pohádky, ale jinak jsem jen na dálku přes ségru, která se podílela jako asistentka režie, dostával info o průběhu.

K projektu se připojovali další lidé a začínalo to vypadat na něco víc, než komorní podívanou.

Když jsem se doslechl, že hlavní roli přijala Hanka Vágnerová, kterou jsem nedávno předtím sledoval v jedné z nejlepších českých pohádek téhle dekády Nejlepší přítel, trochu jsem valil oči!

No už jen zbývalo těšit se, co z toho vyleze.

A všechny ty dobré, pro věc zapálené duše nakonec vytvořily tuhle parádu:

Epilog

Samotná účast na zmíněném festivalu pak skoro ještě předčila samotnou radost z finálního díla.

Vůbec jsem neměl ponětí, co od podobné akce očekávat, a tak jsem si zas připomněl, jak fajn je někdy prostě pokrčit rameny a nechat se překvapit.IMG_1879

Kdo se někdy účastnil, ví svoje – tolik veselosti a čistoty do jednoho sálu vměstnáte jen vzácně. Z večera (provázeného Vojtou Kotkem a Terezou Voříškovou) jsem odcházel s až nečekaně blahodárným pocitem, a náš počin si nakonec odnesl cenu za nejlepší hlavní mužskou roli pro báječného Jirku Štekla.

Tímto bych ještě jednou rád poděkoval všem, co se podíleli – jste boží a myslím, že můžeme být na tohle malý velký dílo pořádně pyšní!

Cením si, že to celé odstartoval ten jeden muž, co si odmítl sednout na svého koně tak, jak se to má dělat.

Díky!!

D.Z. 21.12. 2019

Napište komentář

* Povinné údaje