AUTORŮV DENÍK (2.) – Jak mi vyšla knížka (a mně to nějak nedošlo)

Nevšední šance nakouknout do hlavy i zákulisí mladého autora, který rád dělá věci jinak (ke svojí škodě i užitku) a prochází mu to. Inspirujte se úspěchy, poučte se přešlapy, podívejte se z první ruky, jak to chodí v praxi a pobavte se na účet volaného. Vítejte za oponou Pohádek Nový Věk!

Jednoho březnového pondělního rána se ozval zvonek, a za pár chvil už mi před prahem stála paleta s několika set kusy mojí první knížky Pohádky Nový Věk.

I když samotná práce vydat knihu ve finále trvala asi jen dva měsíce, tak celá vznikala v podstatě rok a půl.

Na podzim 2013 jsem dopsal její první pohádku Hrdina a Strašpytlík (ke stažení ve formuláři napravo) a tu poslední sedmou – Princ žebrák a tři sestry – letos v lednu.

Mezitím samozřejmě proběhl rok, kdy jsem zveřejnil na internetu svou práci, a skrze vlastní pohádkovou tvorbu, články a videa dával lidem vědět o jakési „evoluci pohádkového žánru pro nové tisíciletí“.

Vzhledem k tomu, že si prakticky všechno dělám sám, to byl sakra dlouhej a náročnej rok. První tištěná knížka proto měla být jakousi odměnou za moje úsilí.

Věřte nebo ne, proběhlo to trochu jinak.

Co to se mnou je?

Čekal jsem euforii, ale místo toho se dostavila taková podivná směs vyjevení a únavy.

Měl jsem v plánu se hned pustit do práce a začít rozesílat knížky těm, kteří si je objednali v předprodeji a už skoro měsíc na ně trpělivě čekali, ale tělo si žádalo jednoznačnej TIME-OUT.

Poslechl jsem a zbytek dne strávil v takovém podivném tranzu.

Druhého dne už bylo naštěstí líp a já se pustil do práce. Začal jsem kmitat sem a tam na poštu s tolika zásilkami, kolik jsem jen najednou uměl pobrat, a za chvíli už si mě paní za přepážkou pamatovaly jako „pana spisovatele“.

Začaly mi chodit první ohlasy, že knížka dorazila a že se líbí, jenže jsem se přistihl, že i přesto mi to pořád nějak nedocházelo.

Držel jsem v ruce svou knížku, jako už tolikrát předtím v duchu, a nic jsem necítil.

Kouzelná cesta vlakem

Až o 2 týdny později jsem se vlakem vracel se sestrou a jejím přítelem z natačení nového videospotu pro Pohádky Nový Věk, a protože to byl první den, kdy ségra držela knihu v ruce, tak se rozhodla, že nám z ní něco přečte.
Byli jsme po dlouhém dni dost unavení a kupé měli sami pro sebe, tak proč ne?

Začala pohádkou O muži, který jezdil na koni obráceně, což je jeden z nejnovějších kousků a aktuálně moje nejoblíbenější, a já jsem s napjatýma ušima naslouchal, přestože vím, jak příběh probíhá a končí.

Než jsme dojeli do Prahy, stihli jsme ještě tu O hodném vodníku Eduardovi a já jsem překvapeně zjistil, že z toho mám větší zážitek, než když jsem poprvé rozbaloval paletu se svou knihou.

Nebudu lhát, že držet jí v ruce a listovat v ní není zadostiučinění…

Ale právě ta dobrá vibrace, která z ní při čtení srší, je tím nejsilnějším bodem a když jsem ji okusil v roli posluchače, pochopil jsem konečně, co jsem to vlastně vytvořil.

Tři pilíře mých pohádek jsou inspirace, radost a naděje. Na vlastní kůži jsem poznal, že dostávají svému (mému) slovu.

To byla ta euforie, na kterou jsem se tak těšil.

Páni, tohle jsem vážně napsal? A tohle, že spolu teď budou sdílet všechny ty rodiče s dětmi? Wow…

Tohle je to ono.

Samozřejmě mám radost z celého procesu, však vydání knihy byl můj hlavní úkol pro rok 2015 a já si ho stačil splnit ještě před příchodem jara. Boží!

Ale kdybych to měl dělat jen pro polechtání vlastního ega? Jak jsem viděl, to by mi nestačilo a vůbec nestálo za to. To není ten můj důvod, proč dělám co dělám.

Je to ten užitek, co to přináší dál.

Díky za to.

Jo, a kdyby jste měli zájem o knížku, o které tu byla řeč, ode dneška jde koupit TADY.

Tak zatím!

>>> kniha Pohádky Nový Věk

<< minulý díl: Večer zrození tohohle tady toho (1.)