AUTORŮV DENÍK (20.) – Proč jen filmy, a ne knihy?

Recenzování pohádkových knížek jsem tady na blogu dlouho obcházel.

Jednak jako jejich autor určitě nechci znít zaujatě proti jiným dílům, pokud mi nebudou po chuti.

(A protože jsem si za ty roky rozvinul velkou nemoc z povolání rýpat se u pohádkového žánru v každému mikro detailu, tak je to reálné riziko.)

Ale především proto, že jsem je prostě nečetl.

Pohádky čteme primárně v dětství, a pak teprve o hodně později, až máme v životě další děti – ať už vlastní, půjčené na hlídání, nebo později děti našich dětí. Pak je navštívíme znovu jako předčítající druhým!

Ani jedno se mě netýkalo.

Já měl roky plnou hlavu svých vlastních pohádkových nápadů a všechen čas věnoval vypsání se z nich. Nepotřeboval jsem hledat inspiraci jinde ani se porovnávat s kolegy.

Jenže poslední dobou jsem začal cítit potřebu znovu navštívit knihy, které definovaly moje dětství a proti kterým jsem se později projektem Pohádek Nový Věk částečně vymezil.

Přišlo mi, že můžu získat zase nové vhledy, anebo si potvrdit ty stávající. Vůbec poprvé jsem měl upřímnou chuť vystrčit hlavu ze svého hnízda a porozhlédnout se kolem.

Ať se mi to líbilo nebo ne, prvotní plamen zápalu, ze kterého jsem celá léta čerpal nadšení pro tvorbu, pomalu dohasínal – potřebovalo to nový impuls!

A taky jsem objevil nutkání doplnit si vzdělání o ty, které mě jako malého minuly.

Sice budu ochuzený o nenahraditelný efekt takových pohádek na dětskou mysl, kterou už nedisponuji, a můj názor bude šedě dospělácký…

… ale snad si i přesto dovedu nechat otevřenou hlavu a trochu se nacítit do předchozích fází života, na které si snad ještě docela vzpomínám, přestože na svět se jimi dívám už jen vzácně…

V různých etapách rozečtení jsou slavná díla Medvídek Pú od A.A. Milnea, Narnie (C.S. Lewis), Werichovi Deoduši i Fimfárum, Čaroděj ze země Oz nebo třeba Karlík a továrna na čokoládu.

Poprvé se chystám taky na Nekonečný příběh, který jsem znal jenom filmově. A svoje pohádky z posledního dílu Harry Pottera k mému milému překvapení sepsala J.K. Rowlingová do sbírky Bajky Barda Beedleho, takže ani tomu se nevyhneme.

Ale začneme autorem, kterého byste si u pohádky rozhodně nevybavili, přestože ho skoro určitě znát budete. Je to jedno z těch asi 5 slavných jmen současné literatury, které znají i ti, kdo nečtou.

Už brzy tady na blogu.

D.Z., 2.5. 2021

Komentáře:

2 Comments

  • Šárka Burešová

    Reply Reply Říjen 4, 2021

    Milý Davide,
    jestli píšeš pohádky, a nečetl jsi „Haló Jácíčku“ od D. Mrázkové, pak ti chybí ta úplně největší a nejdůležitější inspirace ze všech! Každý, kdo ji četl se totiž na tom se mnou shodne, že je to ta nejkrásnější pohádka vůbec a je jedno, kolik let čtenářovi je, shodneme se na tom s nejmenšími, s nejmoudřejšími, s nejobyčejnějšími – zkrátka se všemi citlivými lidmi, kteří v pohádce kromě moudrosti a vtipu milují i krásu a kouzlo okamžiku. Pokud si ji seženeš, můžu ti zaručit, že nebudeš litovat a také že ji nepřerušíš nedočtenou – je totiž primárně pro nejmenší čtenáře, jednoduchá a krátká, a přesto může okouzlit i „složitého filozofa“.
    A pokud neznáš „O Štuclince a Zachumlánkovi“ od F. Nepila, načtenou úžasným R. Hrušínským (nejstarším), tak přicházíš o další obrovskou inspiraci moudrosti, humoru, laskavosti a krásy… Ta je nejlepší jako audiokniha, nádherně maluje kouzla zimy pod zavřená víčka. Myslím si, že lidé, včetně dětí hledají v pohádkách nejen kouzelné postavičky, ale i kouzelné okamžiky…
    Ber to jako inspiraci ( ale stejně o moc přijdeš, pokud tyto dvě vynecháš…) 😉 Zdraví tě čtenářka Pohádek Nový Věk Šárka B.

    • David, autor

      Reply Reply Říjen 21, 2021

      Moc díky Šárko za tipy na inspirativní pohádky, o to víc jsem rád, že jsou naše tuzemské, brzy se pokusím dohnat a případně jim zde na blogu dát prostor! 🙂

Leave A Response

* Denotes Required Field