Kecat lidem do rodičovství obecně moc nejde.
Ty lidi už se několik let nevyspali, takže vám vynadají.
A možná mají hlad. Praští vás.
Často jedou na autopilota a snaží se zachovat svůj malý svět v pochodu a co možná nejvíc pohromadě.
Primární je pro ně udržet ty malé tvory naživu; nakrmené a suché. A do toho je namíchaná taková nejasná představa toho „co nejlépe je připravit na život“.
A tak to „nějak“ dělají a snad se to i daří.
Takže nějaká nevědomá vada v chování vůči dětem jako přílišné napomínání za blbosti (nebo všelijaké takové to vychovávání na baterky) tam prostě v nějaké formě KAŽDÉMU ujíždět bude.
Nic není dokonalé a bez chyb to projít nejde, přesto je snaha si omylů všímat, předcházet jim a eliminovat je samozřejmě důležitá. Dělá prostě ten náš svět lepší.
Jsou totiž věci, pro které se pak těžko hledá omluva. Ty jdou prostě na naše triko.
A tak dnes nechme promluvit obraz místo slov:
- Soudce tvoří soudce.
- Drbna udělá drbnu.
- Fňukna formuje oběť.
- Hysterka produkuje neurotika.
- Fízl paradoxně tlačí ke lži.
- Srab paralyzuje strachem.
- Stěžovatel zbavuje osobní zodpovědnosti.
- A jakýkoliv druh hajzla přináší světu dalšího takového.
Dítě všechno vidí a stává se mu to normou.
Děti nejsou jenom nepopsané listy, rodí se jako pokračování naší pochodně a jsou do nich od narození vepsané naše geny, dary, jizvy a dědictví.
Ale o těch v tomhle bodě nemluvme jako o údělu, nýbrž možnostech. Jak se rozvinou, to určuje okolí. A primárně vychovatel – rodič.
A ten buď žije jako člověk vědomý si svého příkladu a nenahraditelného vlivu, anebo jako nedospělý blbec utržený ze řetězu, který páchá na duši, psychice a budoucnosti svých potomků kardinální hřích.
A co jde zachránit, měli bychom zachraňovat.
Proto při psaní a tvorbě pohádek vycházím z téhle premisy: pokud starý svět takhle uvažoval a takhle se choval, pohádky které produkoval byly nositelem takového chování a uvažování.
A jde to i opačně – pokud se pohádky starších dob podílely na tvorbě podobného chování a přemýšlení, potřebujeme pohádky nové, které budou usilovat o vědomější a citlivější přístup.
Proto takové už od roku 2013 vytvářím. Muselo se to vzít pěkně od podlahy.
A mimo jiné díky nim budou vaše děti vědět, že slovem se boří i tvoří.
Že zraňují i léčí.
Že je to jeden z největších nástrojů, jaké dostaly, ale že je i zbraní, a zacházet se s ním musí probuzeně a zodpovědně.
Bílá i černá magie v jednom. Elixír i atomovka.
(A že i mocný rodič to občas poplete; koneckonců i jeho rodiče to měly pořádně zašmodrchané – a tak pořád dál a dál do minulosti, až se dostanete k trefnému mýtu o našem vyhnání z ráje.)
Takže když jim to tady nebudeme dělat svou ducha-nepřítomností (= debilní řeči + hnusné chování) těžší, než to musí být, může to být nakonec moc hezká podívaná.
Chcete ji vidět?
Svět si totiž tvoříme sami, i když to často není poznat. A něco v nás ví, kudy se vydat a co je správné. Dítě ale potřebuje ujištění a naději, aby se naučilo svému dobru důvěřovat. Kultivace tohoto vnitřního plamene pak plodí život, který za to bude stát. A Pohádky Nový Věk přidávají k tomuhle velkému a důležitému dílu pomocnou ruku. Takže co budete doma dětem číst vy? K DOSTÁNÍ ZDE >>
Leave A Response