ČLÁNEK: Který bubák straší ve tvojí skříni?

Jsem fascinovaný, kdykoli při čtení pohádkových děl objevím prvky, které přesně souzní s apelem Pohádek Nový Věk. Hotovou studnicí takových pokladů je slavná sága naší doby o mladém kouzelníku Harry Potterovi. Stejně jako posledně při rozklíčovávání metafory o nástupišti 9 a ¾, i tentokrát se zaměřím na jednu takovou známou scénu – O bubákovi v šatní skříni, která je symbolikou postavení se svému strachu. A na konci to možná zvládnete taky…

Třetí kniha vězeň z Azkabanu, třetí Harryho ročník na Bradavické škole, první hodina obrany proti černé magii s novým profesorem Remusem Lupinem. Žáci jsou postaveni před starou skříň, ve které se zabydlel bubák a oni se ho mají zbavit.

Učitel jim dává jednoduché instrukce – bubák se před vámi promění v to, čeho se nejvíce bojíte.

Strachy třináctiletých kouzelníků jsou zrovna takové, jaké se mísí v našich životech – od fóbií z hadů, přes hrůzy z nemocí, neobyčejné bázně z mumií, až po strach všech strachů – smrt.

Harryho nejlepšímu kamarádovi Ronovi se zjeví obří pavouk, třídnímu nešikovi Nevillovi zase obávaný profesor Snape a vyučujícímu Lupinovi měsíc, protože má takové malé tajemství – je vlkodlakem.

Zkrátka strachů je nepřeberné množství a každý z nás v sobě nějaké nosíme.

Sám Harry měl největší obavu z mozkomorů – děsivých strážců vězení Azkaban, kteří symbolizují strach jako takový (za což se dočkal od učitele pochvaly, protože bát se toho mít strach považoval za velice moudré).

„Strach není skutečný. Jediné místo, kde strach může existovat, jsou naše myšlenky o budoucnosti. Je to produkt naší představivosti. Nutí nás bát se věcí, které vůbec nemusí existovat. Samo nebezpečí je velmi skutečné, ale strach je volba.“

Will Smith

Před vypuštěním bubáka ze skříně dá samozřejmě učitel svým žákům jednoduchý návod, jak bubáka porazit – smích.

Představit si svůj strach v nějaké směšné situaci totiž silně zmírní jeho účinek.

A tak se z měsíce stává nafukovací balónek, pavouk dostává kolečkové brusle a obávaný profesor je oblečen do dámských šatů. Výbuch smíchu připravuje bubáka o jeho moc, začíná slábnout a nakonec je poražen.

Přesně tak můžeme zatočit se strachy v našich životech i my.

Harry Potter versus NLP

V minulosti jsem se o takřka totožném návodu dozvěděl na přednášce o NLP (Neurolingvistické programování), kde lektor doporučoval obraz strachu, který máme v mysli, oslabit veselou hudbou, snížením velikosti a pestrými barvičkami.

Když se totiž něčeho bojíme, v hlavě si takovou představu zvětšíme do absurdních rozměrů a celkové podkreslení dává dojem hororového filmu.

Díky tomuto prostému návodu se však můžeme odosobnit (tzv. „disociovat“) od naší fiktivní představy a z pozice pozorovatele, z pozice nadhledu se svým strachem mentálně pracovat, dokud nad námi neztratí moc.

Ono takové zmenšení pavouka na jeho původní pár centimetrou velikost za poslechu country je mnohem přijatelnější, než vidět jeho obří kusadla a desítky očí za zvuků Hitchcockova Psycha.

Vidíte, výše jsem popsal dva docela odlišné výklady – jeden jednoduchým příběhem, druhý složitým odborným jazykem – a dostáváme stejný výsledek.

Každý si můžeme svobodně vybrat, jaký nám nejlépe vyhovuje.

Krásná doba, ve které žijeme.

Kdo je váš bubák?

Proto jsem si tak zamiloval pohádkovou tvorbu – jednoduchou formou, kterou stráví kdejaké dítě, se můžeme učit hodnotným lekcím, ze kterých můžeme čerpat po celý život.

Tím se J.K. Rowlingová zapsala do novodobé historie se svým Harry Potterem a přesně s tím samým pracují i Pohádky Nový Věk, jejichž poselství je slyšet čím dál hlasitěji.

Na závěr už jen jednoduchý úkol pro vás – kdo je ten bubák, který straší ve vaší „skříni“?

Zamyslete se nad ním – může jich být i více – a vyberte ty, které se negativně podepisují na vašem každodenním životě.

Ptejte se sami sebe, odkud se sakra vzaly. A hlavně si položte otázku otázek: „Co nejhoršího se mi může stát?“

Buďte upřímní a uvidíte, že většině vlastních bubáků se dá opravdu od srdce vysmát. Jakmile to dokážete, vykročte a porazte je jednou provždy.

Takto sám čelím řadě vlastních bubáků, jako je stydlivost, strach z výšek nebo nerozhodnost. Jsou to malé kroky, ale všechny směřují dopředu.

A každý vede k větší svobodě a pravému Já, které uvnitř nás trpělivě čeká, až ho konečně probudíme k životu.

Pojďme směle do toho a budeme si vzájemně držet palce, OK?

„Ten kdo věří, že může zabíjet, a ten kdo věří, že může být zabit… oba se mýlí. Žádná zbraň nezničí život, kterým jsme prostoupeni, a všichni ti válečníci již byli dávno poraženi. Proto neměj strach a povstaň.“