tiger

Dalších 10 (ne)pohádek pro dospělé, které zahřejí na duchu

Asi před rokem jsem tu uveřejnil žebříček 11 pohádek pro dospělé, které se tváří, že pohádky nejsou.

Že jsme vyrostli a o pohádky ztratili zájem ještě totiž neznamená, že je nepotřebujeme. Dotýkají se totiž těch nejniternějších a nejcitlivějších složek člověka, bez kterých snadno ztrácíme ze zřetele, co je opravdu důležité, a co se tak jenom tváří.

Znovu nás vrací k základním otázkám života, a znovu tak skrze ně poznáváme sami sebe a naše lepší já.

Proto se musí tyhle (ne)pohádky tvářit, že spadají pod úplně jiný žánr, ale ti všímavější ví, že je to jenom omáčka!

Inu, a loňský žebříček nebyl definitivní. Postupně jsem nasbíral další dílka, která nám v tomhle směru vyhoví (a navíc ty původní už budete mít nejspíš nakoukané) a poslouží jako tolik žádoucí potrava pro duši. Takže bon apetit!

<< minulá část zde

Amélie z Montartu (2001)

Snílkové umí být tak trochu zbabělci. Ale co už, oni vám o tu realitu nestojí. Jenže i takoví potřebují jednou postrčit, nebo z nich budou jen další osamělí podivíni. Pro zastoupení francouzského filmu se sem nabízelo dát Nedotknutelné, ale ty už každý viděl. A navíc toho vypravěče prostě musíte slyšet!

Avatar (2009)

Tuhle agitku za větší respekt k životu, přírodě a (nejen) naší planetě viděl asi každý, tak jenom dodám zajímavost – pro jeho režiséra Jamese Camerona šlo o husarský kousek, protože do vydání držel světový rekord v historicky nejvýdělečnějším filmu s Titanicem z roku 1998 (vydělal přes 2 miliardy dolarů), což právě Avatar překonal s necelými třemi. Jo a budou ještě 4 další díly!

12 podmínek k dědictví (2006)

Tenhle nenápadný nízkorozpočťák je ódou tvrdé práci, nevzdávání se skrz překážkám a snům všech velikostí. To je téma, které se snadno může zvrtnout v neautentický kýč, ale zdejší cesta hlavního hrdiny od rozmazleného spratka k dospělému muži, který si zaslouží nést dál dědečkův odkaz, se vám bude líbit!

Svět podle Prota (2001)

Lidi pořád mají občas tendenci myslet si, že jsou jediní v celém vesmíru! A tak je štěstí, že k nim na skok přicestuje jeden bezstarostný mimozemšťan, aby jim svým jedinečným způsobem trochu otevřel oči a ukáže, kolik cesty ještě zbývá!

Notting Hill (1999)

Teď trocha Británie. Už minule jsem tlačil Hugha Granta v Lásce nebeské, a zase ho nominuju v kategorii romantických dojáků, kterých tu dnes máme víc. To jak pěkně mu to vyjde s Julií Robertsovou jakožto obyčejnému chlápkovi z malého obchůdku, no to je prostě pohádka, která se neomrzí!

Atlas mraků (2012)

Tohle je možnost naučit se dívat na věci z vyšší perspektivy. Plejáda známých tváří (např. Tom Hanks či Halle Berry) zde ztvární hned několik postav najednou, neboť děj filmu skáče mezi celkem šesti časovými rovinami a vykresluje nejen minulost a přítomnost, ale také vrtkavou budoucnost. Hlavní zpráva zní: každý skutek se počítá!

Dárce (2014)

Téma utopie, neboli takového toho pozemského ráje a ideálního světa, mám rád. Baví mě o tom přemítat, což v rámci mé pohádkové tvorby vyústilo v knížku Králové a královny z Timbaktů. Tohle přemýšlivé sci-fi s veterány Jeffem Bridgesem a Meryl Streep nastiňuje svou představu toho, jak může takový svět vypadat a fungovat. Ale je jasné, že zadarmo se k tomu nedospělo!

Půlnoc v Paříži (2011)

V posledních letech jsem si oblíbil Woody Allena, ale tenhle film není jako většina z jeho tvorby. Vtipného neurotika tady dal stranou, a i když se tradičně bude jeho zápletka točit kolem komicky nefunkčních vztahů a lidské neutuchající naděje v ně, nádech filmu je až neuvěřitelně optimistický. O karamboly tu sice nebude nouze, ale poutavé výpravy Owena Wilsona ze současné Paříže do minulosti za velikány umění minulého století jako Hemingway, Dálí, Picasso, T.S. Eliot nebo Francis Scott Fitzgerald okouzlí nejen intelektuálně a umělecký založené mezi vámi. Fakt pohádka.

Paříž-Manhattan (2012)

No teda, mám tu víc Francie než jsem plánoval, ale co už. A navíc zase trochu Woody Allen, i když není tvůrcem téhle podívané, nýbrž její inspirací (a střihne si pár minutové cameo). Pro hlavní hrdinku (taková postmoderní princezna), která má jeho plakát nad postelí a jeho filmy zná nazpaměť, jsou totiž jeho průpovídky něco jako manuál na její neuspořádaný život, a pomůžou i jejímu rozhodnutí mezi dvěma nápadníky. Dost lidské, nenápadné a příjemné koukání!

Klik, život na dálkové ovládání (2006)

A závěrem můj moc oblíbený kus. Nejen, že se jedná o opravdu vtipnou komedii a asi nejlepší rodinný film, který si doma můžete pustit – aniž by to nějakou generaci minulo – ale pod tím vším vám tahle podívaná bude hrát na ty nejvytříbenější city o kterých už ani nevíte, že je máte. Bude to studena sprcha a pořádná facka, co se skutečných hodnot v životě týká, zatímco ty falešné bez servítek zmuchlá a vyhodí do koše. A za to díky!

 

 A jaké „pohádky pro dospělé“ byste ostatním doporučili vy? Podělte se v komentářích! :)

Napište komentář

* Povinné údaje