746px-Jan_Miense_Molenaer_007

Kdy už se v pohádkách přestane vyhrávat násilím?

Součástí pohádkové (r)evoluce nového tisíciletí je boření přežitých pohádkových stereotypů, a jak už jsem tady na blogu víckrát zmiňoval, za jeden z takových vnímám vítězstvím za pomoci násilí.

Asi si vzpomenete, jak skončila Karkulka, Jeníček s Mařenkou nebo Otesánek. Nešlo to jinak, říkáte?

Víte, ano a ne.

A já nemám rád polopravdy.

James Brown zpíval o tom, že tenhle svět patří mužům. To oni museli čelit tvrdým podmínkám a dennodenně bojovat o život, než dokázali zkrotit divokou přírodu a přetvořit ji k přívětivějšímu místu.

A když se ohlédnete zpět, dá se říct, že uspěli.

Jenže po té cestě bylo třeba hrubých, až vražedných zvyků, pro které člověk soustavně útočil sám na sebe. A teď, když dokázal, co bylo třeba, je na čase předat žezlo ženě, která miluje a pečuje.

Už nemusí bojovat. A to, že to chce dělat dál, už mu život nezkvalitňuje, ale žene ho do záhuby.

640px-Witzenspitzel

Jenže všechny výtvory časů minulých reflektovaly svět, který bojoval. A tak i nevinný žánr pohádek je surovější, než by musel být.

Vždycky se najde odborník poukazující na to, že všechny ty boje v pohádkách jsou pouze symbolikou vnitřních bojů na psychologické úrovni jedince. Jenže to platilo o příbězích, které si tradovali dospělí, kteří už je uměli rozšifrovat.

Dnes se pohádka vyvinula v ryze dětskou záležitost, a ač stále píše mezi řádky a svoje poklady schovává do dvojsmyslů, dětský čtenář (posluchač, divák) chápe věci tak, jak jsou podávány.

Je přímočařejší – useknutá hlava mečem je prostě useknutá hlava mečem.

V pohádkových postavách a hrdinech se dítě vzhlíží, fandí jim a napodobuje jejich chování.

A i když jsme si (před nástupem krvavých výjevů dospělejší produkce) představovali při párání vlka v Červené Kalkulce, že z něj nic neteče a jeho břicho bylo pro vložení kamenů duté, happy end za pomocí jeho utopení ve studně nás učil jasné poselství: vítězství JE přípustné za použití násilí.

Jenže vlci u nás už skoro vymřeli a postmoderní člověk má jinačí nepřátele. A těm by se mělo čelit hlavou a citem, ne mečem.

Oko za oko a svět bude slepý

Všichni známe pohádku O Smolíčkovi, kterému jelen zakáže otevírat Jezinkám. On neposlechne a je unesen, ale jelen ho zachrání a Smolíček už pak nikdy znovu dveře neotvíral. Klasický bububu nástroj pro rodiče proti nezbedným potomkům, který balancuje na tenké hranici opatrnost versus strach. Doufejme, že spíš pomůže než uškodí…

Ale možná už neznáte druhé povídání o Jezinkách (viz Erben), kde místo Smolíčka hlavní hrdina pase kozy pro slepce, kterému oči vyloupaly Jezinky. On si na ně počíhá, zmlátí je a dvě ze tří zabije, než mu konečně vrátí slepcovi oči.

To je přesně uvažování starého světa, který všechen progres udělal díky válkám. Silnější dominuje, dokud se neobjeví další, který ho svrhne z trůnu – jako to funguje v říši zvířat. Ale my nejsme páni tvorstva proto, že si je všechny umíme upéct a sníst, ale proto, že si umíme vybrat neudělat to a přesto dál žít.

„Jestliže uvěřím v mír dosažený zbraní, pak zemřu, sotva odzbrojím. Mír mohu nastolit pouze tehdy, pokud ho sám vytvářím.“

Antoine de Saint-Exupéry

Někdo jiný má co chceš ty, a ty mu to musíš za každou cenu vzít, protože toho není dost pro oba. Chůze přes mrtvoly. Účel světí prostředky. Hitler by se zaradoval.

Díky, nechci.

Achjo, hlavně žádnej dějepis!

Významný americký spisovatel Henry David Thoreau se v mládí naštval na vládu USA kvůli válce s Mexikem, a odmítl je proto podpořit platbou daní. Za to byl zatčen a potom napsal esej o občanské neposlušnosti, která inspirovala o 100 let později mnoho slavných bojovníků za lidská práva.

Mahátmu Gandhího v Indii, kde Britové stříleli do bezbranného davu protestujících, i Martina Luthera Kinga Jr., který byl jako vůdčí osoba hnutí za práva afroameričanů uvězněn celkem 30x. Oba zaplatili životem a byli za svůj nenásilný přístup kritizováni i těmi se stejným cílem, ale jejich snažení nevyznělo do prázdna.

Nelson Mandela po 28 letech ve vězení nepřál krvavou pomstu svým věznitelům, ale svoje mladé příznivce naopak nabádal k nenásilnému odporu, který se nakonec vyplatil pádem Apartheidu v jeho rodné Jihoafrické republice. Stal se jejím prvním prezidentem.

Zapálit svíčku, nebo nadávat na tmu?

Spoustě lidem se budou výše nastíněné příklady zdát jako naivní a bezvýznamné výštěky do tmy. A možná mají pravdu, protože jestli nám něco tyhle hrdinské oběti připomínají, tak je to fakt, že jeden člověk svět prostě nezachrání. Musí se zvednout davy, aby se něco dělo.

Jenže to není jen o velkých skutcích – spíš právě naopak. Nejde o to spálit most a udělat historický kousek, je to o tom zametat pravidelně před vlastním prahem a ukázat druhým, že je to vlastně docela pěkné a nemusí se stydět udělat občas to samé.

Můžete to dnes vidět na členech hnutí Greenpeace, kteří se prostě na truc přivážou k nějakému vzácnému stromu, a radši tam vyhladoví, než aby těm bagrům uhli z cesty. Ale zrovna tak je vítězství posbírat pár odpadků v parku, kam se chodíte o víkendu projít, nebo nebejt nepříjemnej na prodavačku, která na vás hází kyselý obličeje.

Dnešní maličkosti se počítají mnohem víc, než se zdá.

Jsou to důkazy toho, že dobro v lidských srdcích žije, a že má smysl o něj usilovat. Možná je nastavení druhé tváře extrémním protikladem „zubu za zub“, ale jde hlavně o revoltu pramenící z pochopení, že naše staré způsoby už nás moc daleko nedonesou. Třeba už konečně dokážeme otevřít mysl k lepším horizontům.

Nemusíte věřit na karmu, abyste chápali, že akce a reakce je prostě přírodní zákon, který ani sebemocnější grázl neobejde. Nebo mě opravte, jestli „slavné“ poutě lidí jako Stalin, Napoleon, nebo Al Capone skončili vítězným happy endem a bájným štěstím až do smrti? Takže jak dlouho se ještě musí objevovat chytráci, kteří k tomu přistupují stejně a myslí si, že jim to projde?

Byl to údajně Einstein, kdo definoval šílenství jako „dělat to samé pořád dokola a očekávat jiné výsledky“.

Tak hurá, Bajajo, utíkej zabít toho draka, má přece tvojí princeznu…

A pokud byste rádi měli alternativu, jste na správném místě. Pohádky Nový Věk hledají to lepší v životě, ale chtějí toho dosahovat přijatelnějším způsobem. Zapojují hlavu i srdce, čímž čtenářům od předškolních let pomůžou svými příběhy rozvíjet přednosti jako kreativita, důvtip a empatie. Dostupné jsou v klasické knižní verzi, poslechové audio i digitální e-knížní výhradně na oficiálním e-shopu: http://pohadkynovyvek.cz/pohadky/

Untitled design

Napište komentář

* Povinné údaje