97938246

Pohádka o vyléčené pýše

Na císařském dvoře žil byl jeden mladý filozof. Někteří lidé pracují rukama, jiní zase hlavou. A z těch hlavatých byl právě tenhle mladý filozof snad ten vůbec nejhlavatější. Důkladně každým dnem studoval spisy z doby dávné i nedávné, chtěl totiž vědět úplně všechno na světě. Byl proto velmi vzdělaný a jen málo mužů v celém paláci se mohlo vyrovnat jeho vědomostem.

Ale nakolik byl chytrý, tolik mu zbývalo do moudrosti. Přes pošetilost mládí neviděl, že moudrost je ten pravý poklad. On však volil chytrost.

A tak tenhle náš chytrý filozof pokračoval v každodenním studiu knih a vítězných debatách nad ostatními váženými muži, se kterými sdílel tu část císařského paláce, které se říkalo Zahrada filozofů. Liboval si v ponižování svých oponentů. Měl mrštný a ostrý jazyk, kterým nemilosrdně porážel v diskusích kdekoho.

Jeho ctižádostivost sahala do nebeských výšin. Zatímco ostatní vzdělanci jeho věku pokorně naslouchali starším, on se s oblibou hádal s kýmkoliv bez ohledu na postavení, zkušenosti nebo stáří. Měl o sobě jen to nejlepší mínění a chtěl se stát největším a nejuznávanějším filozofem ze všech.

Bohužel kvůli tomu nebral ohled na nikoho a na nic, jak už to tak u pyšných lidí bývá. Vybudoval si pověst namyšleného necity, a jeho okolí s ním nechtělo mít co dočinění. On to ale nechápal, či možná dokonce neviděl. Byl zaslepen svou touhou po vševědění.

Jeho pýcha nepřestávala růst. Až přišla chvíle, kdy svým povýšeným chováním znechutil i ty nejotrlejší jedince, a tak už nezbyl nikdo, kdo by ho měl rád. Filozof si toho však ani nevšiml. Byl přesvědčen o svojí oblíbenosti a věřil, že každý chce být jako on.
32307fba92d3173747e03e54fccd948d

Jednoho dne dočetl všechny knihy, které rozsáhlá císařská knihovna nabízela, ale to mu nestačilo. Jeho hlad po vědění nebral konce, a tak si ten filozof našel v odlehlé části města malý krámek, kam jeho cizokrajný majitel dovážel knihy, spisy i pergameny zpoza hranic země. Ani císařská knihovna tato vzácná díla neměla.

V té části města ale bylo obzvlášť nebezpečno. Byla domovem chudiny a hemžilo se to tam zloději, lotry a darebáky všeho druhu. V paláci mu radili, aby se tam vydával v přestrojení, že by ho prý mohl někdo přepadnout. Vidíte, i přese všechno to s ním mysleli dobře.

Ale filozof je neposlouchal. Byl zvyklý na to nejhonosnější oblečení z  nejdražšího hedvábí a brokátu.  Odmítal si obléct něco pod svou úroveň. Aby toho nebylo málo, pro svou pýchu se do této chudé čtvrti nechal vozit ve zlatých nosítkách. Brzy tak všichni v okolí věděli, že tudy pravidelně jezdí bohatý a urozený pán.

Vždy, když projížděl těmi místy, prohlížel si filozof okolní lid se znechuceným výrazem. Nepovažoval je za stejně rovné, nepovažoval je dokonce za normální lidské bytosti. Pocházel z bohaté rodiny, a tak nikdy nepoznal chudobu. Vyrostl a žil za zdmi paláce se vší hojností, jaká jde jen smysly zakusit. Venkovní svět znal jen z knih a přišel mu nehodný jeho přítomnosti. Nebýt své touhy po vzácných svazcích, nikdy by se neuráčil tahle místa navštívit.

Jeho namyšlenost se mu jednoho dne zle vymstila. Při své cestě do krámku se vzácnými knihami se ocitl ve velmi úzké uličce, kde nebylo ani živáčka, ba dokonce sluneční svit sem nedoléhal. Tu najednou obstoupila jeho zlatá nosítka skupina mužů. Měli zlý pohled v očích a potetované ruce, v nichž každý třímal zbraň. Rychle omráčili oba filozofovy nosiče a ti upustili nosítka. Filozof se z nich vykutálel jako hruška a přistál nosem v bahně.

„Jaká nehorázná opovážlivost! Víte, kdo já jsem? Hned toho nechte, nebo budete litovat! A tohle bahno se nedá vyprat, takže můj pokladník vám to řádně naúčtuje, to se spolehněte! Nevím sice, kde na to spodina jako vy vezme, ale to jste si měli rozmyslet dřív,“ křičel na celé kolo, ale v zapadlé uličce nebyl nikdo, kdo by mohl jeho hulákání zaslechnout. Skupina mužů se rozesmála a jeden z nich filozofa umlčel úderem do hlavy.

 

***

 

Když filozof otevřel oči, byl celý zmatený. Uviděl, že je uvězněný i se svými dvěma nosiči v malé kamenné místnosti, ve které nebylo zhola nic, jen trochu sena poházeného po podlaze. Bylo tam vlhko a skoro úplná tma. Trochu světla zajišťoval jen drobný zamřížovaný otvor v jednom horním rohu.

Filozof si k němu stoupl na špičky a z plna hrdla křičel: „Pomóc! Jsem tu uvězněn, slyší mě někdo? Zachraňte mě, jsem moc důležitý člověk!“

A tak volal celý den, ale nikdo ho nevyslyšel. Když se konečně unaveně svalil na zem, ozvalo se odemykání zámku na druhém konci místnosti a dovnitř vešel zavalitý muž.

„No konečně jsi zticha, skrčku! Tady tě stejně nikdo neuslyší, marná snaha.“

„Co po mně chcete? Toho ještě budete litovat!“ vyhrožoval z posledních sil filozof.

„Nemyslím si,“ odsekl ten muž výsměšně. „Unesli jsme tě, abychom za tebe mohli od císařského dvora vyžádat vysoké výkupné…“

„Pche! Za tohohle mizeru neuvidíte ani měďák!“ skočil mu do řeči jeden z nosičů. „V paláci už nejspíš oslavují, že zmizel. Takový sobec určitě nikomu nechybí a už vůbec nebudou ochotní platit za jeho návrat.“

Filozof se na něj rozkřikl: „Jak se opovažuješ?! Kdo jsi vůbec zač? Tahle drzost tě přijde draho!“ To bylo poprvé v životě, co se mu nějaký sluha odvážil říct, co si o něm opravdu myslí.

„Vážně? Tady nemáš žádnou moc. Jsme v koncích, takže ti konečně můžu na plnou pusu říct, co si o tobě myslí všichni.“

„Všichni? To je lež, já jsem přeci oblíbený!“ hádal se filozof se svým nosičem.

„Mlčte oba!“ utnul hádku jejich únosce. „Modlete se, aby to výkupné dorazilo, jinak vás všechny tři hodíme psům,“ zahrozil a zabouchl za sebou dveře, načež bylo slyšet zaklapnutí zámků.

Dny plynuly a mladý filozof strávil většinu času hádkou s jedním z nosičů, zatímco druhý z nich za celou tu dobu ani slůvko nepromluvil. Filozof se o sobě dozvěděl věci, o kterých neměl nejmenší tušení. Vyrostl a žil s přesvědčením, že díky jeho chytrosti ho všichni musí zbožňovat a obdivovat. O city druhých se proto nikdy příliš nezajímal a nemyslel si, že jsou důležité. Druzí mu byli ukradení a staral se jen o sebe.

Když přece jen pochopil, že má nosič pravdu, přestal se konečně hádat a místo toho začal bědovat: „Máš pravdu! Jsem hrozný člověk. Nikdo za mě nikdy žádné výkupné nezaplatí! Já hlupák, kéž bych to věděl dřív…“

Nosič se vítězoslavně zazubil. Ten druhý se ho lhostejně zeptal: „Doufám, že jsi konečně spokojený?“

„Dostal, co si zasloužil,“ odvětil jeho druh se zadostiučiněním.

Několik okamžiků nato se znovu ozvalo odemykání. Do místnosti prudce vešel zase ten stejný, zavalitý únosce a už ode dveří hřměl: „Jsi zbytečný! Nikdo za tebe nechce zaplatit výkupné. Byl jsi ztráta času, připrav se na svůj konec!“

Popadl filozofa a začal s ním zuřivě třást ve vzduchu. V tu chvíli se ten zamlklejší z nosičů vymrštil a hbitě popadl dřevěný obušek, který měl únosce za opaskem. Než se únosce nadál, nosič ho vší silou praštil. On zavrávoral a omdlel, načež jeho mohutná postava se žuchnutím dopadla na zem.

„Musíme rychle zmizet, než přijdou ostatní!“ zvolal ten nosič a všichni tři vyběhli z tmavého vězení. Zdolali kamenné schodiště a ocitli se na nádvoří jakéhosi velkého stavení, které muselo sloužit jako úkryt bandě jejich únosců.

Spěšně se rozhlédli a uviděli svoje vysvobození – kousek od nich bylo uvázáno asi půltuctu koní. „Rychle, musíme nasednout!“

„Já ale na koni jezdit neumím!“ zavzdychal filozof, který se celý život vozil v nosítkách.

„Haha, tak to máš smůlu!“ zasmál se ten hádavější z nosičů, zatímco se vyhoupl na hnědého hřebce. „My odsud mizíme!“

Druhý z nosičů se ale filozofa zastal: „Nemůžeme ho tu nechat napospas těm vrahům.“

„Cože? Chceš riskovat život pro tohohle prevíta? Jak je libo, ale já se kvůli němu zabít nenechám,“ řekl první z nosičů, načež pobídl koně a tryskem se vyřítil z brány.

„Nasedneš si za mě a pevně se budeš držet, rozumíš?“ řekl nosič filozofovi, zatímco mu pomáhal nasednout na hřbet strakatého koně.

„Ano, ano, jistě…“ koktal vystrašený filozof, který byl dojatý tím, jak se ho nosič zastal.

„Poplach! Oni nám utíkají!“ ozvalo se najednou nad jejich hlavami.

„Už o nás vědí, musíme honem rychle utéct. Hyjááá!“ pobídl nosič koně a ten se rozeběhl ven z brány. V tu ránu za nimi na koních upalovala skupina jejich únosců. Aby toho nebylo málo, vytáhli luky a začali po dvojici pronásledovaných pálit šípy.

„Jestli tohle přežijeme, zahrnu tě zlatem!“ křičel filozof do ucha nosiči, zatímco jejich kůň sprintoval lesem. Únosci jim ale pořád byli v patách.

Kůň je donesl k řece, jejíž peřeje byly příliš rozbouřené, než aby ji mohli překročit. Vydali se tak podél jejího toku. Mezitím šípy nepřestávaly svištět vzduchem. Po chvíli uviděli, že se blíží k vodopádu. Nemohli však změnit směr, protože únosci by je natotata dohnali.

„Musíme skočit dolů, to je naše jediná šance na záchranu!“ zakřičel nosič.

„Kdoví, jak je to vysoko! Co když se zabijeme?“ bál se filozof.

„Možná ano, ale když to nezkusíme, chytí nás a zabijí oni. Risk je zisk – připrav se!“

To bylo poslední, co nosič řekl. Filozof se s ním už nestačil dál hádat, protože strakatý kůň s nimi seběhl do vodopádu. A jaká to byla výška! Z ohromení a paniky filozof omdlel už za letu. S velkým šplouchnutím se zřítili do vody, ale on měl dávno před očima jenom černočernou tmu…

12596556_10206089607746768_417305493_o

 

***

 

Probudil se ve své posteli. Polekaně vyskočil a začal rukama zkoumat, zda je v pořádku. Uf! Jaká to byla úleva, když uviděl, že kromě pár šrámů a modřin se pád z vodopádu obešel bez zranění. Vyšel ze své komnaty a rozeběhl se chodbou. Potřeboval odpovědi. Jak se sem dostal? Kde je nosič, který mu zachránil život? A co jejich únosci?

Konečně narazil na jednu služebnou a vychrlil na ni své otázky. Z jejích odpovědí zůstal stát jako opařený. K branám paláce ho prý bezvědomého dotáhl v sedle onen strakatý kůň, ale o žádném nosiči nikdo nevěděl. Žádný se neukázal.

Filozof na místě propukl v pláč. Nosič zřejmě skok z vodopádu nepřežil! Cizí člověk, kterého filozof tolik ponižoval a nevážil si ho víc než nějakého červa, položil vlastní život za záchranu toho jeho. A on přitom ani neznal nosičovo jméno!

Hořce proplakal mnohé týdny. Tak dojatý a tak zahanbený se filozof cítil. Proč přežil on, ten namyšlený necita? Víc by si to přeci zasloužil ten nosič, statečný a dobrosrdečný. Tyto výčitky ho pronásledovaly ještě nějakou dobu, ale dovedly ho nakonec k silnému procitnutí.

Nosičův hrdinský čin filozofa naučil něčemu, co v žádném učeném spisu ani knize nikdy neobjevil – lidskosti! Jak prázdné se teď jevily všechny vědomosti, které filozof celý život ve své hlavě shromažďoval.

Proto když doba jeho největšího žalu pominula – o to už se ostatně čas umí postarat – usedl ke stolu, vzal svůj štětec a pustil se do psaní. Rozhodl se stvořit dílo, ve kterém všechno, co se kdy naučil, spojí se svým nově objeveným lidstvím. Psal o soucitu, odvaze, spravedlnosti, moudrosti, víře v dobro a dalších ctnostech ušlechtilých lidí, jako byl nosič.

Filozof se jako člověk od základu proměnil. Už nebyl pouze chytrý, ale stal se moudrým. V Zahradě filozofů se přestal bezhlavě přít se staršími, nýbrž si jich naučil vážit. Svým mladším druhům se již více nevysmíval, naopak pomáhal jim a měl s nimi trpělivost. Od té doby už vždy používal svoje nadání k dobru všech, nejen sobě samého.

Díky nosičově hrdinskému činu se v něm probudilo dobro a on se stal dobrým člověkem. Přestal pohrdat lidmi, kteří nejsou tolik chytří nebo tolik majetní, jako byl on sám. Už nebyl jenom věčným studentem knih, stal se studentem samotného života.

Po čase dopsal svoje velkolepé dílo, a to se na dlouhou dobu stalo nejvýznamnějším mezi všemi spisy. Šířilo do světa dobro i dlouho potom, co ten filozof po dlouhém a pokorném životě naposledy vydechl. Nakonec se tedy přeci jen stal největším a nejuznávanějším ze všech filozofů. Ne však dravou a necitlivou cestou, ale pomocí životní moudrosti, kterou v sobě díky tomu odvážnému nosiči objevil.

 

KONEC

 
 

Tuto a dalších 14 pohádek najdete ve sbírce Příběhy z dalekého východu, ve kterých se za dobrodružstvím, inspirací a radostí podíváme na druhý konec světa a spatříme lidské dobro tváří v tvář těm nejzákeřnějším nástrahám. Pohádky jsou k exkluzivnímu dostání výhradně na oficiálních stránkách Pohádek Nový Věk:

>> Příběhy z dalekého východu (e-kniha)

>> Příběhy z dalekého východu (kniha)

 

salespage3Dasia

Napište komentář

* Povinné údaje