dragon-vs-angel-l7

Proč by se pohádky neměly vyhýbat temnotě?

To, že se nacházíme v době jakési krize morálních hodnot, není novinka. Mezigenerační neshody tu byly vždycky, ale snad nikdy tolik lidí netápalo, jací teda vlastně mají být.

Dřív tu vždy byly autority, které nám to řekly za nás, a k vlastnímu hledání nebyl velký prostor (a ostatně ani schopnosti, předpoklady, perspektivy…)

Křesťanská morálka, na které naše společnost vyrostla, začíná být tak trochu pasé, i když nevědomě z jejích střípků stavíme dodnes.

Vzhledem k našemu specifickému umístění na mapě jsme k ní historicky museli přijmout určitou malost, protože nepohodlní a hluční byli ještě do nedávné minulosti bez milosti a všem na výstrahu odstraněni.

Přimíchejte do toho současný individualismus a materialismus, a máme z toho naprostý mišmaš všeho, který o sobě neví vůbec nic.

Jak by mohl?

Přesto tak nějak vnitřně tíhneme k tomu být „dobří“, ale jen horko těžko se pídíme k tomu, co to vlastně je. Poučení maminek, babiček a učitelek se sice pořád umí osvědčit, ale ta hra je o hodně širší…

Odkud jsme a kam jdem?

V naší části světa dnes stavíme na odkazu všelijakých hnutí za lidská práva především druhé půlky 20. století, jenž se možná stala tak trochu symbolickým vykoupením té první půlky, kterou začernily hrůzy dvou světových válek a celé řady dalších nešťastných konfliktů.

Výsledkem je tak nejdéle trvající mír na našem území, ke kterému se posouváme neustálým rozšiřováním drobných osobních svobod, které slibují rozkvět toho hezkého a příjemného, a zamezí tomu zlému v nás.

11152650-3x2-700x467

Vždycky tu máte konzervy, totiž konzervativce, kteří respektují tradice a z nejlepšího přesvědčení tento vývoj brzdí, ale dlouhodobě lze tento pohyb kupředu vidět.

Sám jsem taky spíš pro překonávání hranic, které nás svazují – pokud to není frackovství a pankáčství za každou cenu bez hlubšího opodstatnění – na druhou stranu se dostavuje podivná pachuť v ústech.

Proč nám to dobré nepřináší dobro?

Proč nikdo není spokojený?

Kde se to seklo?

Zkusme to vypátrat.

Protože nechápeš morálku

Existuje názor, že to, co považujeme laicky za dobro, stojí tak trochu na falešných kořenech. Popírá totiž „jin jangovou“ polaritu neboli dualistickou povahu našeho světa a všeho v něm.

Příroda je blahodárná, štědrá a užitečná, ale zároveň nesmlouvavá a nebezpečná.

A lidé? Ti zrovna tak.

A abychom už odmala tušili, co všechny ty abstraktní komplexnosti znamenají, jednoduše to prezentujeme jako „dobro“ a „zlo“.

Tenhle vzorec si neseme až do dospělosti, a dál už spíš jen napůl řešíme jeho nejednoznačnost – snad proto, že tušíme nepříjemnou hloubku a komplikace.

Proto v tom máme na konci dne dost guláš.

Myšlenka, kterou bych chtěl sdílet, je tato: „Morální člověk je ten, který může udělat cokoliv, ale volí si to dobré.“

A tady je ten vtip. Morálka, kterou si jako štafetu předáváme napříč dějinami až dodnes, si tohle dost popletla.

Něco jako efekt hry na tichou poštu, kdy je mezi počáteční zprávou a konečným zněním přinejmenším úsměvný rozdíl, ale většinou ona chaotická proměna přináší úplné výbuchy smíchu.

Gillray_New_Morality_portion

Možná je na místě vysmát se proměně, kterou prošla morálka.

Pokud je dobrý člověk = morální člověk, jde vzhledem k vyřčené myšlence ještě pořád věřit, že se jím můžeme stát?

Nikdo nesmí z kola ven

Směřování současné společnosti sice snad věří svému dobru, ale volí z našeho pohledu nešikovný způsob. Určité snižování laťky, aby se co největší masa cítila dobře, nese podivný efekt, který nás nechává bezzubé a bezmocné.

My svým způsobem musíme splňovat tyhle normy „dobra“, protože nemáme jinou možnost.

Už nejsme dobří, protože si tak svobodně volíme.

Jsme dobří, protože možnosti být jakýkoliv se nenápadně smrskávají a mizí.

Je tedy současný trend politické korektnosti a nedotknutelnosti našich pocitů cena za příslib cesty ke světovému míru a jednotě?

Nebo slepá ulička, kterou jsme se (snad omylem?) vydali pro nepochopení dvojsečné povahy nás i našeho světa?

morality-ethics-862x474

Teď vůbec nemluvím v rovině politiky a dalších reálných projevů potlačení principu dualismu.

Svět je náš SPOLEČNÝ projekt.

A na konci dne snad děláme, co můžeme – dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí.

A čím jsme tu déle, tím chápeme trochu víc.

Vzhledem k minulým hrůzám se jeví jako rozumné mířit tou mírumilovnější stezkou. I kdyby snad byla napůl strojená, a nevyřčeně sledovala i jiné cíle.

A proto tohle nepíšu jako protest nebo nabádání k něčemu jinému. Tohle je společná záležitost a proto musí brát v potaz i ty, co jsou nejvíc pozadu. Tým je tak silný, jako jeho nejslabší článek, říkává se. A třeba je tahle strojená něha způsob, jak kolektivně zase povyrůst.

ALE pokud tuhle základní rovinu máte za sebou, asi ucítíte závaží. Vnímáte tu divnou neúplnost, a nevíte proč.

V zájmu ŠABLONY dobrého člověka nám totiž berou možnost být dobrým člověkem doopravdy.

Drak potřebuje ochočit, ne být vězněn

Dobrý člověk chápe, vnímá a přijímá svou temnou stránku, protože potlačováním věci nemizí. Věcem se musí čelit na základě toho lepšího v nás, a opakovaně porážet to horší.

Volit si. Svobodně. Každý den po celý život.

Máte v sobě anděla a máte v sobě draka. Svět shledal draka za příliš zubatého, staví kolem něj mříže a tváří se u toho jako anděl. Jenže anděl při tom stojí opodál a smutně kroutí hlavou na nesouhlas.

On si nepřeje zapírat sám sebe.

On si přeje mít sám sebe na uzdě.

dragon-vs-angel-l7

A to jde jen odvahou a čelením riziku vnějšímu i vnitřnímu. Jen to buduje charakter, integritu a SKUTEČNOU morálku.

A to, prosím pěkně, není bezpečné. Je to zodpovědnost, břemeno a tíha. Odměnou je plný život ve své opravdovosti, který se mi jeví jako to nejlepší, co tady se sebou můžeme předvádět.

Pak každý jeden krok může být opravdu v mé kůži – upřímný, čistý a šťastný.

„Vzdělávat člověka v rozumu, ale ne v morálce, je pro společnost hrozbou.“

 Theodore Roosevelt

A my na tohle jako celek ještě připraveni nejsme. Můžeme to chápat hlavou, ale tohle je místo pro činy.

Proto pokud vám není v současném mišmaši dobře, čekat, že svět to za vás časem vyřeší, může být chyba.

Mišmaš je reakce našeho vnitra na pseudo morální stezku, kterou se ubíráme. A jen každý sám v sobě může tyhle vyšší hodnoty sledovat, protože pro celek to dnes není prioritou, a na váš neklid vám odpoví nejspíš nějakým tlumícím práškem.

Jedna věc je lidská přirozenost, a něco kategoricky úplně odlišného pak současný společenský konstrukt.

To první je vrozené, to druhé se na tu danost snaží reagovat a je v neustálém vývoji, proto ho nadřazovat prvnímu je nesmyl. Společnost se sice vyvíjí spolu se svými členy, ale to není zárukou její neomylnosti – často se její výmysly příliš odcizí realitě a musí pak zařadit zpátečku.

Jsou to miliony let vývoje proti pár dekádám, stoletím, maximálně pár tisícovkám let kontinuity. A to prostě nemůže být to samé, i když nám s tím do budoucna držím palce, protože to je samozřejmě vhodné tažení – snad nebude příliš mutovat od svého nejvěrnějšího záměru.

A jedna bez druhé nemohla dýchat…

Pro tohle vše jsem došel k závěru, že potřebujeme i pohádky, které komunikují tuhle zprávu. Které nekončí u jednoduchého dobra, protože žijeme v příliš komplexním světě, než abychom si dál mohli dovolit vyrůstat na polopravdách.

Všímám si, jak se lidi uchylují ke starým dobrým pohádkám, které dobro a zlo ukazují jednoduše a vzpomínají, jak jim to kdysi přišlo zrovna takové. Ale to je jen dávný sen, který se nevrátí. Můžeme žít reminiscencí, nebo to vzít za praktičtější konec – a projevit kuráž, kterou pohádky odjakživa hlásají!

Jako bych měl používat mozek i srdce, měly by mnou proudit i obě energie, které tvoří koloběh života. Cílem je pak směřovat je tak, aby tvořily a neničily. Protože když draka neochočíte, zapálí vám dům a nakonec i celé království.

Vtip je tu vnitřní sílu najít a MORÁLNĚ ji použít.

54434065_10215925534345351_3767613288498593792_n

A pro ten destruktivní potenciál ji nikdy nemůžeme zpřístupnit celku volně bez omezení, protože by ji nezvládl.

Omylem by se upálil zaživa, protože není silný.

Ale při vědomém životě dojdete do bodu, kdy mu budete muset čelit a je dobře, že současné mantinely jsou ještě dost široké, abychom tak z vlastní vůle mohli učinit.

„Kdybych ten smutek odmítl znát, odmítl bych tím část světa. A nedokončil bych své dílo.“

Antoine de Saint-Exupéry

Až taková rovnováha se cítí dobře a pravé dobro skutečně vytváří. A na otázku: „Jsi dobrý, nebo se jen bojíš?“ odpoví bez mrknutí a pochyb.

Chápu, že tohle nechce slyšet každý. Ale těžko budu psát něco, čemu nevěřím, jen abych někoho neurazil. To by bylo přesně to (ne)dobro, které jsem se tu snažil popsat.

Věřím v naprosté ponoření. Pochopení obou poloh lidskosti a zdůraznění jejich následků. Až tímto pochopením „proč“ si můžeme skutečně volit být těmi vážně dobrými – a bude nám v tom dobře doopravdy!

A ne jenom, že budeme zrovna splňovat dobové vzorky a šablony o správnosti.

Jedním z kritérií Pohádek Nový Věk je citlivost, s jakou by se pohádková poučení měla předávat. Jenže to se nevylučuje s hloubkou těchto zpráv, a ty někdy mohou – a jak jsem tu nastínil, tak podle mě musí – být i z temnějšího soudku.

Nesmí to ale být horor, protože úkolem žánru je posílit, ne traumatizovat. Pečovat a kultivovat, ne děsit a ochromit.

Dítě to ještě dlouho nebude schopno úplně chápat, proto jde o disciplínu jemnou a hravou. Přenést složité myšlenky do jednoduchých pohádkových podobenství, které zasejí semínka budoucího pochopení – ale na úrovni ducha zarezonují ihned.

Protože ten náš vnitřní kompas je nám přece jen tak nějak společný, a chce být dobrým z vlastní volby, nikoliv z donucení.

A tohle ho nakrmí.

Untitled design - copy

Napište komentář

* Povinné údaje