Coco byla v posledních letech bezesporu TA Pixarovka, která způsobila další mánii a její popularita prosvištěla svět křížem krážem.
Při naprosto vrcholné a precizní práci, kterou v Pixaru odvádí na každém svém díle, by se o skoro každém jejich kousku dalo mluvit jako o tom nejlepším.
Je to pak nakonec o diváku, jak mu sedne konkrétní universum daného filmu – někdo dodnes nedá dopustit na strašící továrnu z Příšerek s.r.o., v očích jiného zas nic nepřekoná svět hráček Toy Story, další staví na piedestal Nemův oceán.
Pokud je ale zasazení více reálné než fantasijní, je to zase otázka kultury.
Coco se odehrává v Mexiku okolo tamního svátku mrtvých, proto pokud jste z tamního světa kraje, bude na vás příběh působit velmi familierně (až prakticky jako novodobý lidový folklor).
A pokud odtamtud sice nejste přímo, ale duší, jsou to taky plusové body – je to přece exotika! Ale zrovna tolik to v zážitku ubere tomu, komu dané prostředí Střední Ameriky tolik neříká a je mu lhostejné.
Stejný případ to bude u Ratatouile (Francie), Duše (New York) nebo Moany (Tichomoří). A právě to je u mě ten subjektivní půl bod dolů, který by tam spousta lidí snadno doplnila!
I přes nádherný, chytrý příběh plný geniálních momentů, na kterém si vážím prvního posledního, nedošlo z tohoto důvodu k určitému propojení na vnitřní úrovni, aby se to stalo srdcovou záležitostí.
To je holt úděl umění, každý kousek si najde svoje publikum!
Muzikantem až za hrob
Každopádně námět hudebního snu malého Miguela, který jeho rodina z pádných důvodů odmítá akceptovat, je skvěle zpracovaný.
Samozřejmě, že chlapec to má zkreslené a nevidí za všechny rohy, na rozdíl od jeho příbuzných, který mají s podobnou cestou vlastní zkušenost, ale dává jim to patent na rozum a zákon do rukou?
Nemělo by – proto je skvělé, že při (precizně Jungovsko-Campbellovském) sestupu do říše mrtvých se toto nejasné dilema lidského údělu, hodnoty rodiny a důležitosti láskyplných vzpomínek proplete –
(při veselém, barevném a originálním dobrodružství)
… do velmi moudrých odpovědí, takže se nakonec poučí oba zapojené názorové tábory. Bravo!
Přesný děj a klíčové momenty vynechám, pokud někdo zaspal a bude ještě doplňovat (mně třeba pořád ještě uniká Hotel Transylvánie a Jak vycvičit draka), protože vývoj a rozuzlení byste zde předem jen těžko odhadli i v případě, že jste náruživý čtenář detektivek a váš mozek automaticky odhaluje každé potenciální spiknutí.
Kdepak, tady nás za nos vedli brilantně!
Pixar vykouzlil další nádherné umělecké dílo, které pro vás udělá mnohem víc, než že jen „pobaví“ a „dojme“. Je to hotová duševní regenerace a nic míň!
Připomíná své době nesmrtelné pravdy, a zároveň osvětluje jiné, které mnoha lidem tak jasné být nemusí (a přitom je to tolik potřebné).
Tudíž nenechte se zmást hodnocením, Coco je perfektní pohádka.
HODNOCENÍ: 4.5/5
Pohádkový dárek pro vás:
Leave A Response