Viděli jste je. A to i když to nevíte.

Jsou ve výlohách, na tričkách, samolepkách, dokonce je lidi používají místo smajlíků na Facebooku.

Každá doba je má. Fenomén, který mrknutím oka dobije dětská (ale i puberťácká) srdce po celém světě.

Na západě to začali vojáček G.I. Joe a panenka Barbie. Za mě to byli Pokémoni, Strážci vesmíru nebo Želvy ninja. Pak chvíli frčel Beyblade, po něm Naruto a když se dnes zeptáte člověka pod dvacet, každý bude znát Mimoně.

Nezačali jako hitovka, ale sekundovali jako poskoci hlavnímu hrdinu z filmů Já, padouch. Ukázalo se však, že lidi je chtějí.

A tak tu máme jejich vlastní sólo film, který slouží jako prequel předešlým filmům. Stojí za shlédnutí?

Dějem rychle a zběsile

(Komu se nechce číst, děj v kostce vám poví i v traileru):

V úvodu se dozvídáme o historii druhu Mimoňů, kteří na počátku všeho vystoupili z oceánu s jediným cílem – sloužit největším padouchům své doby.

A tak se vydáváme na rychlý průlet dějinami, během kterých Mimoňové stojí po boku všech záporných velikánů od Tyranosaura Rexe po Napoleona.

Má to ale háček – jsou to vlastně docela mamlasové, a tak vždycky svého vůdce dříve či později nedopatřením odstraní.

Jsou proto nucení žít nějakou dobu v ústraní, kde se jim podaří vybudovat docela slušně fungující mini civilizaci. Ale něco chybí – nemají komu sloužit a jejich existence je tudíž prázdná a nenaplněná.

V tu chvíli nastupuje hlavní trojice Kevina, Boba a Stuarta, kteří se vydají do světa najít svému národu novou modlu k uctívání. Svou cestu začnou roku 1968 v New Yorku, a přes Floridu skončí až v Londýně, kde mimo jiné potkají Alžbětu II., Beatles a Bob se dokonce omylem stane králem Anglie.

Fajn, proč to teda nefunguje?

Nemastný, neslaný.

Jediným opravdu silným bodem je samotná přítomnost Mimoňů, jejichž roztomilost, ňoumovitost a mluva (prapodivná směsice žbrblání, angličtiny, francouzštiny a bůhvíčeho ještě) vás hned přinutí si je oblíbit a přinese spoustu zábavných scének.

Jenže právě zábava je tady něco hrozně nestabilního – v jednu chvíli se popadáte za břicho a najednou vás čeká nášup polovičatých a ohraných gagů, které jakoby zaplňují prázdná místa.

Navíc většinu toho nejvtipnějšího jste už viděli v traileru.

Nudit ale film nebude, protože u jeho rychle-zběsilého tempa to ani nestihnete. Pořád se něco děje, žádné zdržovačky se nekonají a tu a tam se přijde i s něčím opravdu povedeným (např. manžel hlavní záporačky, historický úvod, zločinecký veletrh nebo Stuartovi banány).

Jako mínus vidím přehnané užívání násilí, které je sice u amerických „pohádek“ samozřejmostí, ale tady je ho fakt moc. Bez akce a napětí by to nebylo ono, jenže tohle překonalo jakýkoliv dobrý vkus.

Alespoň ten konec nám dal to, v co jsme všichni doufali…

Úspěch není všechno (ale nikoho to nezajímá)

Dámy a pánové, tohle byl prostě průměr.

Fanoušci a nekritičtí dětští diváci nebudou mít s filmem problém, ale všichni se asi shodneme, že tenhle snímek se do síně slávy animovaného filmu nedostane.

Vzhledem k masivním tržbám přes 800 milionů dolarů ale hádám, že to tvůrce úplně mrzet nebude. Mašina na peníze svůj úkol splnila na jedničku – a o tom ten Hollywood koneckonců je.

Jo, abych nezapomněl – díky za soundtrack!

HODNOCENÍ: 2/5