Co jsem byl před pár lety zasvěcen do japonského animovaného filmu skrze Hajao Mijazakiho, mám pro ten jejich specifický náboj apetit.

Ale filmy studia Ghibli nasadily laťku tak vysoko, že jen občas narazíte na něco tak dechberoucího.

Vždyť pro laika vypadají na první pohled všechny stejně, což spolu s nic neříkajícími názvy (ala Ókami kodomo no Ame to Juki) trochu ztěžuje pátrání.

A jak si jeden může pomoct oslavnými recenzemi na portálu ČSFD, tak zrovna tady snadno sklouznete do japonského anime, který svou žánrovou pestrostí nezprostředkuje to, co by hledač pohádkových pokladů docenil.

Ale dnes můžeme zakřičet hurá, protože zase jednou přišla trefa do černého!

Podívej se tomu do očí

Vlčí děti určitě nejsou čistě pohádka.

Ale určitě je to rodinný filmy s pohádkovými prvky, který by dítě mohl odradit snad jen svým relativně poklidným tempem – ale jako protilék na roztěkanost nabízí svou vlastní bílou magii, která snad malého diváka udrží u obrazovky…

(jo, kdo by ještě nedávno tušil, že něco takového bude vnímáno za pozitivní. Dřív byl dětský zrak na televizní obrazovce sám o sobě nežádoucí – dnes je výhra, když tu pozornost nalepí jen na jednu, a netěká mezi tím ještě na mobil a tablet zároveň.)

Pro rodiče je zase na místě upozornit, že film se nevyhýbá velkým tématům smrti, opuštění, odcizení a dalším. Nebojí se ani vyobrazení místy hodně syrovým výjevům, na které v dnešní dětské tvorbě sotva narazíte.

Zatím to zní, že straším, ale co je na filmu zvláštní je, jak si s touhle váhou umí poradit – přímo MISTROVSKY.

Pokud vyděsí, nenechá vás tápat v temnu a hned začíná léčit, aby se poznání zacelilo a neublížilo.

Takových míst je ve stopáži řada a bylo by zdlouhavé je všechny rozebírat, ale nemusíte mít strach. Je to opravdu povedené kouzlení.

Nabručený stařec, tichý syn a živé děvče

Zatím jsem hodně nekonkrétní, tak přidejme trochu toho děje.

První čtvrthodinka se točí kolem románku ústředního páru – ženy a vlkodlaka.

Ten však osud záhy utne, a dále už budete sledovat mladou matku, jak přes všelijaké těžkosti vychovává dvě pololidská vlčátka.

Městské stěny mají uši, a tak pro volnější průběh této netradiční situace utíkají na venkov.

Následuje fascinující pasáž sžívání se s novým prostředí, kde svou roli sehraje i devadesátiletý stařec pan Nasaraki, kterého jakoby vymodelovali po famozním Clintu Eastwoodovi z Gran Torina.

Anebo ho možná Eastwood vymodeloval dle typické stařecké šablony přísného, zásadového, ale správného chlapa v posledním tažení.

Po splnění své role bez dalších komentářů mizí a scénář už po něm neštěkne. Zajímavé a asi cílené.

Dětsky nejvděčnější je hravost dvou vlčích dětí, především hyperaktivní starší holčičky, jejíž třeštění vás bude bavit (přesně na styl Alenky z Pohádek Nový Věk 2).

I když v poslední části filmu už jsou děti starší a zápletku stočí jinam, velkou část stopáže utáhne takřka sama.

Navíc tvoří plodný kontrast se svým introvertním mladším bratrem, který se ve finále k jejich nevšednímu osudu staví docela jinak než ona…

Zvolni tempo a konečně to spatříš

Ale to zdaleka není celé.

Co mě bavilo je soustředění na krásné všední maličkosti, které se tím jakoby vynásobí do svých skutečných výšin a na vás to dýchne příjemné blaho.

Ať už je to práce na zahradě, vaření, péče o malé dítě, nebo malé detaily ve vztazích jednotlivých postav. Tyto nevyřčené momenty přímo ukazují, na čem v životě záleží a kde najdeme jeho největší poklady.

Ač se film vůbec nevyhne těm nejtěžším lidským tématům jako ztráta milovaného či vydědění od okolí, ani neskrývá krutou stránku života, dokáže si ponechat jakousi vřele jednoduchou rovinu.

Nesklouzává ke stoicismu nebo odevzdanosti, pořád je usměvavý a to je myslím v tomto žánru zásadní. Tak to má být, a proto to tak musí být.

Je to zároveň tíživé a povznášející. Má to drama, romantiku, hloubku i řadu myšlenek, přesto v obale, který to činí lahodným.

Asi to není nejsnadnější podívaná, ale nebojte se jí – v mnohém vás překvapí a jistě i obohatí. Je to něco jiného než česká klasika nebo osvědčená Pixarovka, ale budete se divit, jak vám to sedne.

HODNOCENÍ: 4/5