Miyazaki-Al-Lavoro

Velikáni pohádek (2.) – Hajao Mijazaki: Nejlepší pohádkář naší doby?

Dostat se na úroveň věhlasu, o kterou se postaral Walt Disney, to se v pohádkovém žánru jen těžko zopakuje. Velkolepost, sláva, originalita, oblíbenost, úspěchy a vysoká kvalita, to je kompletní balíček, se kterým by mohl jen těžko někdo soupeřit.

Někteří z vás ale tuší, že i naše doba má svého Disneyho, i když jeho jméno, a vlastně ani filmy, nejsou tak profláklé. To ale neznamená, že se už dávno nezapsaly do historie svého žánru jako jedny z nejlepších děl vůbec.

Řeč je prosím pěkně o Hajao Mijazakim, japonském tvůrci, režisérovi, scénáristovi, umělci, producentovi a (dle jeho slov) v prvním řadě malíři.

I pokud vám hesla jako Cesta do fantazie, Totoro, Naušika nebo Princezna Mononoke nic neříkají, tak vězte, že se jedná o pohádkovou legendu, ikonu a dost možná lídra ve svém poli posledních několika generací.

Jeho filmy baví diváky bez ohledu na jejich věk a poklonu mu dokonce vzdalo samotné studio Pixar, kde si prý jeho filmy pouští kdykoliv potřebují zažehnout inspiraci.

Wonder if you know how they live in Tokyo

Hajao se narodil 5. ledna 1941 v Tokyu jako druhý ze čtyř bratrů Miyazakiů. Jeho matka byla těžce nemocná a otec pracoval v leteckém průmyslu – obojí bude pro jeho budoucí tvorbu zásadní. Zrovna tak dospívání v poválečném Japonsku, které se z ekonomického dna vzepjalo k velkolepému boomu, se jednou odrazí v jeho snímcích.

Odmala projevoval zájem ke tvorbě komiksů – mangy a po vystudování vysoké školy (obor politologie a ekonomie) se nechal zaměstnat ve studiu Toei, kde se podílel na tvorbě řady dětských snímků, včetně remaků slavných děl jako Kocour v botách, Pohádky tisíce a jedné noci nebo Ostrov pokladů.

CZVH15hUgAEZLoYNejdůležitější epizodou pak bylo setkání se s mladým režiséreme Isao Takahatou (animoval jeho debutový film z roku 1968 Horus, princ Slunce), se kterým měl v budoucnu spojit síly a zažít největší úspěchy.

V sedmdesátých letech Mijazaki vystřídal několik studií, pracoval na dalších filmech a seriálech (včetně svých režijních prvotin – dvou krátkých filmů Panda a malá panda), a dokonce se setkal s legendární švédskou spisovatelkou Astrid Lindgrenovou ohledně zpracování jejího slavného díla Pipi dlouhá punčocha.

Neuspěl a kolaborace dvou pohádkových ikon zůstala jako velké „co kdyby“.

To ho však neodradilo v další tvorbě, která koncem dekády vrcholí celovečerním debutem Lupin III: Vévodství Cagliostro, který režíroval, nakreslil a podílel se na scénáři. S jeho nadcházejícími filmy neměl takřka nic společné (ač fanoušky anime je považován za klasiku), ale připravilo mu to půdu pro snímek, který měl změnit jeho život.

Jednou v jednom větrném údolí…

V Mijazakiho tvorbě je vůdčím tématem vztah člověka, přírody a civilizace a odrazilo se už v jeho první trefě do černého.

Naušika z větrného údolí byla původně jeho manga, kterou odmítal zfilmovat, ale plná moc ve směřování filmu byla svobodného tvůrčího ducha neodolatelná. Inspiroval se hávarií z roku 1953 v japonské továrně v zálivu Minamata, která tamní vody otrávila rtutí a konzumací rybího masa se rozšířila smrtelná nemoc, což se pak opakovalo za podobných okolností o dekádu později.

Mijazakiho nadchlo, jak se příroda s katastrofou vypořádala a na stejných základech se pak odehrál epos o princezně v post-apokalyptickém světě, kde pár přeživších bojuje o zachování lidského druhu tváří v tvář vlastním i vnějším nástrahám.

Celovečerák s pacifistickou, ekologickou i feministickou agitací vydělal po své premiéře roku 1984 přes 2 a půl miliardy jenů a Mijazaki si tak ze svého podílu mohl otevřít vlastní tvůrčí studio.

Studio Ghibli vstupuje na scénu

Zajímavostí je, že Mijazaki film nejdřív nakreslí, a až potom dodělává dialogy. Nechce totiž slovy popisovat co se děje, to staví na animaci, která nám všechno představuje pomocí řeči těla postav a jejich emocí. Sám je tvůrcem hlavní dějové linky, a vedlejší detaily přenechává k dodělání svým spolupracovníkům.

Ti mimochodem nečekají na konečný produkt, ale pracují za pochodu, ještě než se příběh dokončí, jinak by vytvořit každý film trvalo mnoho let. Vše potom Mijazaki konzultuje, upraví a schválí osobně. Dodává: „Filmy píší sami sebe skrze mě. Jinak bychom byli ve velkém maléru.“

hayao-miyazaki-aposentado-1

Prvním dílem studia Ghibli (které založil spolu s již zmíněným Isao Tahatakou a producentem Tošijo Suzukim) byl Laputa: Nebeský zámek z roku 1986, který se stal nejvýdělečnějším filmem roku v Japonsku.

Ani tak nevadilo, že nadcházejí Můj soused Totoro (1988) už takový úspěch nepřinesl, ač kritika ho milovala. Paradoxně se dnes jedná o jednu z nejoblíbenějších Mijazakiho pohádek, hlavní postava je maskotem celého studia a její suvenýry patří každoročně k nejprodávanějším produktům.

Do devadesátých let vstoupil velmi povedenými snímky Doručovací služba čarodějky Kiki a Porco Rosso (od prvotního českého překladu „Karmínové prase“ se naštěstí brzo upustilo), ale zásadním milníkem byl až rok 1997, kdy do kin vstoupila velkolepá podívaná Princezna Mononoke.

Práce na tomto filmovém eposu Mijazakiho natolik vyčerpala (nakreslil 80 tisíc obrázků!), že poprvé ukončil kariéru. Dřina ale sklidila své ovoce, protože jeho úspěch (svého času šlo o nejvýdělečnější japonský film všech dob) studiu Ghibli otevřela dveře do celého světa.

Snad to vrátilo workoholickému Mijazakimu inspiraci a roku 2001 se definitivně stává ikonou díky svému mistrovskému dílu Cesta do Fantazie. Pro pochopení hlavní hrdinky studoval předpubertální dívčí magazíny, které svým povrchním zájmem o romantiku prý zapomínají mluvit k něčemu podstatnému uvnitř a to chtěl ve filmu zachytit.

O tomhle pokladu bylo řečeno mnoho, takže jednoduše, jestli chcete mít přehled o nejvýznamnějších pohádkách všech dob, tohle vám už nemůže dál unikat.

Výsledek?

Oskar za nejlepší animovaný film roku (porazil hitovky Doba ledová a Lilo a Stitch), který Mijazaki na protest proti americké invazi do Iráku nepřijíždí do USA převzít.

Výdělek necelých 300 milionů dolarů (přes 30 miliard japonských jenů, což je v korunách asi 6 miliard) z něj dodnes dělá nejvýnosnější film nejen v japonské filmové historii, ale i vůbec nejvýdělečnější film, který nevznikl v USA. Definitivně zařídil, že každý další z jeho nadcházejích trháků bude automatický stroj na peníze.

To potvrdily všechny tři dodatečné hitovky Zámek v oblacích (2004), Ponyo z útesu nad mořem (2008) a Zvedá se vítr (2013), které všechny vydělaly mezi 10 a 20 miliardami jenů.

Někomu ten důchod prostě nejde

Právě po posledním jmenovaném znovu Mijazaki ukončuje kariéru. Píše se rok 2013 a lépe pochopit nám to pomáhá vynikající dokument The Kingdom of Dreams and Madness (v překladu Království snů a šílenství).

V něm máme šanci nahlédnout do zákulisí studia Ghibli a vidět Mijazakiho jako čiperného stařečka, který pravidelně se svými zaměstnanci vstává od stolu, aby provedl společnou rozcvičku a který s žertem remcá, proč musí po své sedmdesátce vlastnoručně kreslit, když má přes dvacítku mladých pomocníků.

Najednou otáčí a nad cigaretou pesimisticky přemítá o hrůzách budoucnosti, zbloudilosti lidí, konci svého řemesla i studia a dokonce pochybuje o smysluplnosti tvorby filmů jako takové.

Nešetří výroky jako: „Fukušima, to bylo 21. století odkrývající svou tvář. Já jsem mužem 20. století, s jednadvacátým nechci mít nic společného,“ nebo „Někdy přemýšlím o konci světa, ale nikdy bych o tom nepověděl dítěti. To je důležité. Děti mi pomáhají jít dál.“

miyazaki-documentary-1-680x385

To dokreslují komentáře některých spolupracovníků, kteří ho popisují jako přehnaně náročného. Právě cílevědomost a workoholismus (pondělí až sobota 11 dopoledne až 9 večer, žádné svátky) jsou aspekty, kterým Mijazaki vděčí za svůj úspěch, ale na druhé straně pro ně prý bez pilulek neusne a dokonce se přiznává k manio-depresivitě.

Přesto to znovu nevydržel a v 75 letech hlásí návrat na scénu. Už započal práce na svém dalším hitu, který by rád dokončil do roku 2020.

Dokonce prohlásil, že je připraven při tvorbě filmu zemřít.

Inu, zdá se že své velikosti nedošel náhodou. Nezbývá než držet palce, těšit se a čekání si ulehčit některým z jeho dosavadních klenotů, ke kterým můžete jako užitečnou příručku využít tuto mini-sérii článků, kde jsou detailně popsané.

Sajonara!

1 Komentář

Napište komentář

* Povinné údaje