3. část ze 3

3. LÁSKA NENÍ ZAMILOVANOST

Jedna z velkých a pohádkovým žánrem donekonečna opakovaných chyb je házení lásky do stejného pytle s pocitem zamilovanosti.

Princ potká princeznu, je z toho láska na první pohled, vezmou se, mají děti a žijí šťastně až do smrti.

Ale no tak…

Někdo by mohl namítnout, že se pohádky snaží dětem zjednodušit složité téma mezilidské náklonnosti, která přece v na první pohled jednoduchém žánru nemůže být rozebírána do hloubky manželské poradny.

Jenže to je podle mě jenom výmluva.

Souhlasím, že na děti nesmíte příliš složitě, protože hned ztratíte jejich pozornost. Ale to není důvod, abychom do nich odmalička pumpovali lži o nejkrásnějším citu, jaký tahle planeta zná.

Problém vidím spíš v tom, že pohádky mají tendence držet se v takových těch svých klasických mantinelech – staví na stále stejných pilířích a mění se jen postavy, prostředí a zápletky.

Ale vážně věříte tomu, že společnost, která ještě v minulém století nepovažovala ženu za rovnoprávnou muži, toho o vztazích věděla tolik, co my dnes?

Kdepak, to je až náš „boj“. Výzva posunout se zase dál v našem poznání a blíž k opravdovosti.

Nejlepší droga ze všech

Zamilovat se je pudová, chemická reakce. Lidi se po celém světě každý den opíjí a berou drogy, aby pocítili zlomek toho, co zamilovaný pár společně prožívá celé měsíce. Psychologie takový stav popisuje jako „lásku vášnivou„.

To jsou první lásky ze školních lavic, které se tváří věčně. Ale pak chemie přestává působit a člověk začíná vidět tak nějak jasněji – všechny ty super věci, které mi na protějšku nejdřív imponovaly, mi teď lezou na nervy.

Třeba ta jeho bezstarostnost byla tak svěží vedle její věčně ustarané hlavy. Po čase jí ale připadá, že mu jen nedochází spousta věcí, které ona chápe. On se jen pořád diví, proč se dokola dějí věci, za které si může sám. No na zabití.

Nebo z opačného spektra – jí na něm přitahuje dejme tomu jeho sečtělost, protože sama četla naposledy Honzíkovu cestu. Je tak sexy, kolik toho ví. A potom? Bože, ať už ten šprt sklapne, kdo má to jeho vytahování pořád poslouchat!

Příkladů bychom mohli najít milion a každý má v tomhle ohledu svojí jedinečnou zkušenost. Zamilovanost je nejen krásná, ale také DOČASNÁ.

Něco tomu chybí… Akorát v Hollywoodu a v pohádkách už jsou v tomhle bodě šťastně ženatí.

Tak jako skoro trochu, ale vlastně spíš vůbec

To, co postrádáme, je takzvaná „láska věrná„. Ta, která už nestojí jen na povrchním nadšení z oboustranného zájmu a bezstarostných radovánek. Taková, která potřebuje naší péči a pravidelnou údržbu. Pak plodí všechny ty krásy jako štěstí, upřímný zájem, podporu, náklonnost, důvěru, otevřenost…

Zkrátka partnerství, pro které stojí za to žít.

Vůbec není od věci dětem alespoň nastínit princip, že láska sama od sebe všechno nezvládne bez našeho přičinění. Obzvlášť v téhle zrychlené konzumní době sociálních sítí, kdy se střídání partnerů umí podobat vybírání padnoucího páru ponožek.

Právě práci na vztahu vůbec neznáme, protože v těch příbězích to šlo jako po másle. Zrovna tak při zamilovanosti – a když zmizí, myslíme že láska je pryč!

Buď to rovnou vzdáme a jdeme o dům dál, nebo z pohodlnosti zůstaneme, ale pár na sebe vrčí, všechno, co rádi společně dělali, se stává rutinou a vůbec nejpříjemnější je, když ten druhý nemluví během sledování televize.

Samozřejmě spolu ale zůstanou, kvůli dětem přece. A nebo to aspoň dlouho zkouší. Ale láska tam dávno nebydlí a ani jeden není šťastný.

Tak co s tím uděláme?

No přece dětem přečteme pohádku o tom, jak se támhle Honza zamiloval do první holky, co kdy v životě viděl, a prožil s ní přešťastně zbytek jejich překrásných životů!

Proč se Češi rozvádí?

Pořád nevidíte ten paradox?

Přece není taková věda přinejmenším připsat jeden odstavec o tom, že ta láska jim vydržela proto, že o ní společně a trpělivě pečovali. Možná to vždycky nebyla růžová zahrada, ale dělali co mohli a pomohli to jeden druhému přečkat, protože když vám za to ten druhý stojí, najdete způsob.

Může se také stát, že si tolik pomůžete růst, až se každý vyvinete jiným směrem a bude na čase se v dobrém rozloučit. Ano, i tohle je láska.

Děti se pohádkami učí, jak to na světě a v životě chodí. Opravdu není maličkost, když jim tímhle rádoby zjednodušením lásky zasejeme problém na celý život. První zlomené srdce jim vezme půdu pod nohama a začíná chaos.

Nejčastější důvod rozvodů v ČR je „rozdíl povah, zájmů a názorů“ – v roce 2010 to bylo příčinou konce více než 20 tisíc manželství (z celkových 30 tisíc).

Trochu to zní, jakože jsme zvyklí sázet na pilíře zamilovanosti a zapomínat budovat pravou lásku – společné zájmy, snaha chápat druhého, komunikace, společná vize a směr vztahu.

A ono obecně pochopit lidské povahy – svojí i okolí – vůbec předejde drobným nedorozuměním alá žiju s někým, kdo mi bere chuť žít.

Oni tak a já zas takhle

Zamilovat se je potenciální most k lásce, ale URČITĚ to není to samé.

Jakmile usneme na vavřínech, jde to do kytek.

Že se něco dělá stovky let stejně neznamená, že je to tak správně. Patříme k prvním generacím, které mají možnost a prostředky samostatně přemýšlet napříč celou společností. A tak posuňme pohádkový žánr dál i tam, kde nás ani nenapadne něco zpochybňovat.

Nepřipadá vám to důležité?

V pořádku. Ale pokud náhodou máte stejný pohled na věc, vítám vás na palubě.

Na nastíněnou problematiku zaměnění lásky a zamilovanosti si dávám při tvorbě pohádek veliký pozor. Pády a kotrmelce sice čekají všechny, ale věřím, že není důvod opakovat stejné chyby pořád dokola – potřebujeme přece čas dělat chyby nové a tím skutečně růst! Knížky ze série Pohádky Nový Věk spolu se svými čtenáři hledají a nacházejí rovnováhu mezi ideálním a reálným, a nemusíte se při předčítání obávat, že dětem předáváte přežité polopravdy. Dostupné zde >>