ČLÁNEK: Princ na bílém koni? To jste přece vy!

Pohádková fantazie o „princi na bílém koni“ je notoricky známá. V první řadě se stala symbolem vyvolené lásky, která někde čeká na každou nevěstu.

Já se však zajímám o rozklíčovávání podvědomého zkreslování reality, kterou nám pohádky škodí – a obávám se, že je to i tento případ.

Ne snad v ohledu lásky a naděje, zde si myslím plní onen vysněný princ svou roli dobře.

Co už se mi tolik nepozdává je představa, že by mě někdo jiný měl kdy přijet vysvobodit z mého neštěstí. Tady už vůbec nejde o to, zda to má být ženich nebo kdokoli jiný, jde o vytvoření iluze, že naší spásu, záchranu, vysvobození či štěstí nám přinese někdo jiný.

A co do té doby? No přece založit si ruce za hlavu a čekat, než se na tom svém „bílém koni“ objeví!

„Za kvalitu vašeho života je zodpovědná jen jedna jediná osoba.

Tou osobou jste vy.“

Jack Canfield

Nemusíte se mnou souhlasit, ale vidím v tom jednoznačné snímání odpovědnosti za vlastní život, protože podle tohoto schématu ani zodpovědný být nemusím – postará se o to někdo jiný.

Obrovský kámen úrazu.

Ještě ho nevidíte? Tak schválně…

Před necelými 30 lety jsme si tu cinkáním klíčů zařídili konec nesvobodného komunistického režimu, ovšem při posledních krajských volbách získali komunisté druhý nejvyšší počet mandátů. Svoboda sebou totiž přinesla kromě benefitů také větší potřebu převzít zodpovědnost a to už nám najednou není po chuti, proto ať se o nás zase radši postarají ti předtím.

Sametová revoluce přece měla být ten princ na bílém koni, který nám přinese „štěstí až do smrti“, ale realita je jiná.

Chacha, už vidíte ty důsledky podobných „pohádkových“ programů v praxi?

Zkusme mít na chvíli takovou šílenou myšlenku – co když nás NIKDO a NIKDY před ničím nezachrání?

Co když zachránit se můžeme jedině my sami?

Vzhledem k tomu, že to, jak vidíme svět venku, je jen zrcadlem nás samotných, možná není tahle odvážná úvaha tak daleko od pravdy…

Co když nás ten princ na bílém koni vysvobodit nepřijede právě proto, že jde spíš o to probudit toho prince sama v sobě a díky tomu vzít svůj život konečně do vlastních rukou?

„Nikdo jiný není zodpovědný za vaše štěstí, než vy sami.“

Regina Brett

Nesedět pasivně celý život s postojem, že za moje trable může někdo jiný. Však kolik znáte dospělých a rozumných lidí, kteří do posledního dechu takto dětinsky ukazují prstem na druhé, aniž by kdy převzali zodpovědnost?

Je mi jasné, že taková role oběti je velice pohodlná, protože si stále dokola namlouváme, že nemáme tu moc měnit věci, se kterými nejsme spokojeni.

Představa, že tu sílu ve skutečnosti máme je tak trochu strašidelná, protože by to znamenalo, že si za náš současný nevyhovující stav vlastně můžeme sami – a to samozřejmě odmítáme připustit!

• Ale vážně mohou vaši rodiče za to, jakým směrem se váš život ubíral? Nebo to třeba byl náš nedostatek odvahy postavit se za vlastní názor a vybírat si za sebe?

• A je vinna mých děti, že jsou to nesnesitelní potížisti, nebo jsem k nim třeba při výchově nepřistupoval dost vědomě a zavinil tím jejich vnitřní neklid?

• Určitě za všechny neshody ve vztahu může jenom můj protějšek?

• Boural jsem kvůli tomu „druhýmu idiotovi“, nebo třeba sám neřídím úplně svědomitě?

• Může za můj zkažený den negativní projev politika v televizi, nebo já, že vůbec ty jeho žvásty poslouchám a nejdu radši na vzduch?

• A co moje zdraví, vážně si můžu dovolit obviňovat všechny ty doktory a prášky nebo supermarkety s jejich nezdravým jídlem, když sám si volím být jejich konzumentem a místo pohybu věčně vysedávám?

„Všimli jste si někdy, že kdykoliv máte nějaký problém, jste u toho pokaždé vy?“

Dr. Ihaleakala Hew Len

Jasně, věci se vždycky nějak dějí i bez našeho přičinění, ale to neznamená, že si sami nevolíme naše postoje a rozhodnutí vůči nim.

A pokud ve finále nejsme sami v naší kůži a našich botách spokojení, jak proboha nemůžeme vidět, že to je výsledek našich dosavadních životních kroků?

Mluvíme o zodpovědnosti vůči rodině, dětem, práci a tak dále, ale ve skutečnosti se pravé životní zodpovědnosti učíme až žalostně málo – a proto toho o ní také málo víme.

Kolik se mezi námi naopak pohybuje lidí, kteří skutečně nesou zodpovědnost za svůj život? Kteří chápou, že například za jejich finanční situaci vlastně nemůže šéf, ale všechny jejich předchozí rozhodnutí v této oblasti?

Svoje problémy můžeme bez rozmýšlení házet na stát, politiku, partnera, rodiče, děti, tchýni, sousedy, nebo třeba vojenský konflikt na jiném konci světa. ale k čemu to všechno?

Zbaví nás to zodpovědnosti a můžeme po zbytek svých dnů spokojeně remcat. Chvilkově nám to uleví. Ale nic to nikdy nevyřeší.

Tento postoj je v naší současné společnosti stále velmi hluboko zakořeněný. Jak by taky ne? Vždyť kdyby se něco jó zvrtlo, tak nás v případě potřeby přijedou zachránit rytíři z Blaníku v čele se svatým Václavem…

„Mít 100% odpovědnost za svůj život znamená uznávat, že jsi původcem všeho, co se s tebou děje. Chápat, že jsi příčinou všech svých zkušeností.

Musíš se vzdát obviňování jiných a stěžování si na okolnosti. Život jsou úspěchy i nezdary.

A jedině pochopením, že jsi tvůrcem všeho, co máš a čím jsi, se můžeš pustit do vytváření budoucnosti, jakou si přeješ.“

W. Clement Stone

Naštěstí žijeme v době, kdy se stále více lidí probouzí a dokáže vidět, jak se věci mají doopravdy. Chci přidat pomocnou ruku k dílu, protože nezdravý světonázor nastíněný v tomto článku je šílenství, které nám v ničem neslouží.

Z tohoto důvodu jsem tomuto tématu věnoval nejnovější a v pořadí již 5. díl Pohádek Nový Věk s názvem Jak ten život dává, čeho se mu dostává.

Jde o sbírku 6 originálních pohádek, které – kromě toho, že každá sleduje jeden velký lidský omyl (pasivita, pesimismus, xenofobie, arogance, neúcta k přírodě, mamon) – všechny spojuje jednoduchý apel, že v životě sklízíme přesně to, co v něm vytrvale zasazujeme.

Zní to jako maličkost, ale svět by vypadal diametrálně odlišně, kdyby lidé s tímto vědomím skutečně žili.

Důležitost a význam tohoto poselství snad ani nejde dost zdůraznit… Proto jej tímto způsobem šířím dál skrze mou pohádkovou tvorbu.

Ta si již za první půlrok svojí existence našla svou stále se rozšiřující čtenářskou obec, která sdílí vizi o evoluci pohádkového žánru pro nové tisíciletí. Díky za každého jednoho z vás.

Tento nejnovější přírůstek do rodiny Pohádek Nový Věk je dalším polínkem do velkého ohně, který hoří silně. Aneb jak pravil klasik: „Není nic mocnějšího než myšlenka, jejíž čas nadešel.“

Chci, aby další generace chápaly, že žádný princ na bílém koni to za nás neudělá.

Jsme to totiž my sami.

Každý jeden z nás.

Pohádková sbírka Jak ten život dává, čeho se mu dostává vychází v úterý 21. října 2014.

O vydání se jako první dozvíte přihlášením svého emailu na oficiálních stránkách Pohádek Nový Věk a samořejmě také na jejich Facebooku.

Abyste si zkrátili čekání, můžete si hned teď přečíst jednu z pohádek této nové sbírky zcela zdarma! Oním velkým lidským omylem, který tato pohádka sleduje, je pesimismus.

PŘEČÍST POHÁDKU –>> Jak měl smolař pořád smůlu

A nebo si to ještě poslechněte přímo ode mě…

V úterý se budu těšit!

AKTUALIZACE: e-kniha Jak ten život dává, čeho se mu dostává k dostání ZDE!