Nevšední šance nakouknout do hlavy i zákulisí mladého autora, který dělá věci jinak (ke svojí škodě i užitku) a většinou mu to projde. Inspirujte se úspěchy, vyvarujte přešlapů, podívejte se z první ruky, jak to chodí v praxi a pobavte se na účet volaného. Vítejte za oponou Pohádek Nový Věk!
Poslední dvě knížky jsem napsal jinak, než ty první čtyři (plus zatím nevydané Slepé království).
Dřív jsem to dělal tak, že jsem začal psát od první kapitoly do poslední.
Vkuse, chronologicky a v relativně kratším časovém období.
Měl jsem jen pár základních myšlenek, a pak se de facto nechal unášet krok za krokem, jak příběh plynul z hlavy do klávesnice.
S pohádkami jsem byl docela spokojený, ale bylo poznat, že místy to je trochu na sílu – prostě potřebuju tady konec týhle kapitoly, abych mohl navázat na tu další, tak tam něco střihnu.
Nápadů bylo od začátku dost a nebyl čas je dostačně rychle tímhle způsobem chrlit ven, tak jsem maximálně občas odskočil od rozepsané pohádky k další, kdy už inspirace nedovolila jinak.
A tak mi bokem vznikaly krátké scény, kapitoly, úryvky, kterým jsem zatím nevěnoval plnou pozornost.
Díky tomu, když jsem v létě 2016 usedl k 5. dílu Králové a královny z Timbaktů, nestačil jsem se divit, že mám asi tři čtvrtě knížky dokončeno, aniž bych ji pořádně začal!
Chytal jsem postupně a bez křečí múzy tak, jak přicházely, a potom, co z toho vznikl můj zdaleka nejoblíbenější výtvor, jsem se rozhodl, že takhle to chci dělat dál.
Prostě to nechat zrát a psát jen když mám opravdu skvělý popud a nutkání, ne jen proto, že jsem si na to zrovna dneska udělal volné dopoledne.
Notebook mám po ruce často, takže občas ho otevírám v opravdu nevhodné chvíle, ale tomu se neporučí. Jenom tak se zachytí ty nejhezčí klenoty.
Měl jsem akorát obavu, že to zpomalí vznik nových pohádek, ale není to zas takový rozdíl. Většinu týdnů něco napíšu, neuběhl snad měsíc bez práce.
Ale na dobu neurčitou se opravdu neplánuju vracet k tomu, kdy jsem si z toho snažil udělat povinnost od 9 do 5. Málem jsem si to zprotivil a to vážně není na místě.
Inu, a tak necelé 2 roky po Timbaktů přichází další vyšlechtěný kousek s názvem O Honzově kralování.
Jde o pokračování mojí prvotiny O Honzově štěstí, která se knížky dočkala teprve loni na Vánoce, protože jsem ji dlouho vnímal za podstatně slabší záležitost než její další následovníky, ale po nějakých úpravách jsem ji přece pustil na světlo a nakonec se líbila.
Byla navíc důležitým spojovníkem k novému druhému dílu, jehož první řádky jsem napsal hned po jejím vzniku v roce 2013!
Prostě jsem si vzal do hlavy, že musím napsat pohádku, která začne tam, kde ostatní pohádky končí – jak teda sakra vypadalo to štěstí až do smrti…
Ale byl to velký oříšek a když dneska konečně čtu hotový rukopis, chápu, proč to muselo trvat 5 let.
Je to prostě pecka.
Jednak jsem se svým psaním mnohem spokojenější než před těmi pár lety, a navíc nese myšlenky, které jsem musel nechat uležet, aby byly vyřčeny správně.
Nejsou to úplně všední záležitosti, a s podobnou náloží se musí zacházet opatrně. Když se to však povede – a povedlo – otevře v myslích svých čtenářů poklady, za které budou vždycky rádi.
Tenhle nový proces psaní knihy Pohádkám Nový Věk opravdu svědčí, a tak už jen závěrem prozradím, že přinesl už i část závěrečného dílu Honzovy trilogie, jejíž název s největší pravděpodobností bude O Honzově dědictví.
Nyní je ale čas na klíčový prostředek příběhu, který můžete v předprodeji objednávat už jen do pondělí 6. srpna >>>
Timbaktů, opatrně, máš tady velkého konkurenta na zatím nejzdařilejší pohádku v sérii!
Posílám velké poděkování všem, kdo už objednali, a těším se na další zájem!
>>> O Honzově kralování (kniha) <<<
D.Z. 1.8. 2018
Leave A Response