Dokopat se k tomuhle filmu mi trvalo bezmála půl roku, i když se v pohádkovém světě roku 2019 konalo jen pár srovnatelných událostí.

Mám k tomu 2 důvody: jeden hloupý a druhý možná ještě hloupější.

Jednak jsem fanoušek klasicky kreslených Disneyovek, a jejich 3D předělávání mi je pořád trochu proti srsti. Originál je přece natolik silný, že nepotřebuje tohle vylepšení. A navíc původní Lví král je z roku 1994, to přece není ještě tak dávno, nebo…?

Tak to byl ten hloupý.

Jednak to vynese peníze (a vyneslo – k dnešku téměr 800 milionů dolarů celosvětově z 45 milionového rozpočtu), a jestli nejmladší generace dostanou důvod podívat se na tenhle velký příběh naší doby, jedině dobře!

Protože oproti tomu, co se pro ně dneska běžně točí, je tohle velká výhra v zápase o to, co z nich jednou bude za lidi.

A teď ten hloupější:

Ač je původní Lví král milovaný snad každým jako jedna z těch nejlepších Disney pohádek vůbec, já s ní měl dlouho jeden podstatný problém – nemohl jsem vystát hlavního hrdinu Simbu.

Štvalo mě jeho floutkovství, přestože je ono samotné důležitým dílkem v jeho vývoji napříč filmem od rozmazleného princátka k moudrému králi.

Vinil jsem Simbu za všechny namachrované idioty mezi svými vrstevníky, kterým dal zelenou chovat se namistrovaně bez jakýchkoliv zásluh, a bez kapky empatie otravovat život všem okolo sebe.

Zkrátka příliš osobních projekcí, které jsem nedovedl překročit.

Šlo to dokonce tak daleko, že jsem zápornému Scarovi skoro rozumněl, proč se tím malým blbečkem nechal vyprovokovat ke zlu – a to opravdu není něco, co by si divák měl odnést.

Ale něco se hnulo.

Možná je za tím odstup mnoha let, ale možná se také novému Lvímu králi povedlo lépe vykreslit, že Simba byl jen malé kotě, a Scar byl opravdu příliš v temnotách.

Najednou je největší překážka pryč a já dokážu spatřit, jak krásný příběh ten Lví král vlastně je.

Všechno je jenom jako

Někdy je těžké u pohádky pochopit, že všechno jsou to jenom obrazy, které symbolizují něco velmi lidského.

Každá postava, každá scenérie, dokonce i počasí.

Když nad lví říší vychází slunce, myslíte si, že jsme v nějaké africké savaně (jak nám dokonce tvrdí sám distributor filmu). Ale kdeže!

Je to obraz hypotetického ráje na zemi, přesně takového, jaký obýval Adam s Evou. A zlý strýc Scar, který vyláká za hranice do míst, kam už slunce nesvítí, je jako ten had, který donutil kosnout do jablka…

Není to náboženské, je to archetypální.

Simbův otec Mufasa (James Earl Jones) ukazuje svému synovi jejich říši – všude, kam dopadají paprsky, to je jeho království. Do stínů nechoď, jsi malý (zatím nedostatečná duševní ani rozumová kapacita) a nepřežiješ.

Tuhle protikladnost světla a tmy můžeme snadno zpohádkovět na dobro a zlo, ale to je ještě příliš ploché.

„Všude kam dopadá světlo je naše království.“

Mufasa jako silný, zkušený král ví, co všechno se v lidské psychice a potažmo v lidském životě může odehrát (ano, není to lev, ale člověk – stejně jako všechna další zvířata ve filmu).

Simbovi (Donald Glover) říká, kam se v jeho věku může potulovat, aby to unesl – má v sobě i temné, stinné stránky jako každý. Ale těm může úspěšně čelit, až na to bude připravený, teď by to akorát narušilo jeho růst a zlomilo.

A co se nestane? Jeho růst je narušen.

Scar ho totiž láká do stínů, kde číhají hyeny. Ty můžeme chápat jako zlé pohnutky, primitivní instinkty či negativní myšlenky, kterým se ve stínech nevědomí daří.

Zrovna tak slouží jako obraz lidí, kteří si místo života na jeho světlejší straně volí tu odlehlou. A její hnus a špína se v nich odráží s až odpornou dokonalostí – jsou lstivé, zbabělé, ubohé, nevypočitatelné a navždy nespokojené.

Jak sami uznávají:

„Břicho hyeny není nikdy plné.“

Mufasa svého syna napoprvé zachraňuje, a ještě mu stíhá ukládat hluboké lekce o kruhu života a přítomnosti bývalých králů v podobě hvězdné oblohy – za obojí dávám velký palec nahoru.

Dav se vždycky mýlí?

Při druhé Scarově léčce je však Mufasa usmrcen, a i tentokrát je to velký doják jako v devadesátkách. Velký král umírá za oběť svému Simbovi pod kopyty splašeného stáda.

To samotné zde není jen tak – vidíme tu pád dosavadního starého režimu, kdy Mufasu na svých kopytech drtí splašený dav (občanů s ovčí mentalitou), protože je vyplašila ambiciózní skupinka „revolucionářů“, která sleduje jen své mocenské zájmy.

A jako každá revoluce, i tahle postupně spolyká všechny svoje děti (jak nakonec sami uvidíte).

Sledujeme bezcitný státní převrat motivovaný resentimentem – Scar oznamující převzetí vlády za pomoci hyen, to je Hitler s nacisty, je to Stalin za zády s komunisty, jsou to Jakobíni po Francouzské revoluci a jsou to Rudí Kmérové v Kambodži.

Jsou to ty nechutné a děsivé historické okamžiky, kdy člověčí stín převezme vládu nad celým vnějším světem. A proto v tomto okamžiku nad lví říší sledujeme hlubokou noc a špičatý měsíc.

Symbolika se nepodcenila a je zde prvotřídní.

Hakuna matata tě nakonec nezachrání

Strýc Scar dokončuje své ďábelské dílo, ze smrti obviňuje Simbu a přinutí ho utéct před svou hanbou pryč ze lví říše.

Sledujeme ho odcházet pouští, což symbolizuje depresi a prázdnotu.

V té se utápí, dokud nepotkává populární dvojku Timona a Pumbu. Tahle flákačská dvojice ho dostává do fáze puberty a znovu učí nacházet v životě to dobré.

Není to sice lví říše, ale je to tu taky krásné. Jen nemůže jíst maso, ale brouky… Na bezstarostný život si rychle zvyká a dospívá.

Jenže co si z dětství pamatuju, byl jejich seriál o pohodovém životě úplným ideálem bytí.

Dnes vidím, že to byla chyba.

Jejich epizoda totiž představuje eskapismus: notorické utíkání od problémů a předstírání, že neexistují a nás se netýkají.

Tenhle stav mysli samozřejmě k dospívání patří.

Rozum už se formuje a hledáme svoje místo na světě, ale všechno je ještě pro svou nepřehlednou komplexnost, zdánlivou protikladnost a emoční zátěž příliš velké břemeno, a tak se díváme směrem k příjemnému, abychom nezešíleli.

Jinak je v pořádku dopřát si oddych, když nás život tvrdě srazí k zemi.

Musíme dobít baterky a zahojit se psychicky, fyzicky i duševně. Ale utíkání od zodpovědnosti k požitkářstí a zábavě se jednou vyprázdní, a spočívat v nich i potom už je omyl.

Přesto je to past, do které se chytá mnoho mladých (ne)dospěláků. A cesta z ní vede jen motivací něčím ještě silnějším, než je příjemné zevlování – ano, mladý Simba se musí zamilovat!

Přichází jeho dětská láska Nala (dnes už zralá lvice s hlasem Beyoncé), a i když se hrdina trochu cuká, nakonec mu otevře oči v tom, že je čas dospět a splnit svou povinnost – zachránit lví říši a stát se jejím králem.

Tůdle, kritiko! Disney zná, Disney umí

Už jsem tu k ději prozradil první poslední, i když se ve skoro 2 hodinové stopáži odehraje mnohem více. Tak alespoň velké finále vám neukradnu.

Těšit se taky můžete na šamana, královnu nebo opeřeného Zazu, a také celou plejádu roztomilých výjevů malých lvíčat – přece jen je to Disneyovka, a miloučká mláďata vždycky byla jejich parketou!

Je to také částečně muzikál, a zdejší zvukové stopy jsou přece jen první liga.

Počítačovou animaci jsem nakonec docenil, i když z traileru to působilo jako hodně béžových šelem na hodně béžovém pozadí, ale nakonec to nebyl problém.

Snad jen souhlasím s častou kritikou, že realistické zvířecí postavy nepředají takovou emoci jako jejich kreslení předchůdci. V tomhle ohledu určitě vede originál.

Oproti němu je ale tenhle remake o něco lidštější, takže něco za něco.

Některá svoje moudra sice předává až příliš polopatě a nenechává tolik prostoru fantazii, ale současní tvůrci mají přece jen vyšší emoční IQ, a v mých očích se jim povedlo zalepit některé nedostatky předchozí verze.

Četl jsem plky o tom, že se málo inovovalo a drželo předlohy, což se prý chápe za špatné a líné. A já zas nevidím důvod, proč měnit něco, co je prostě vynikající?

Nové nápady si nechme na nové příběhy, jako bylo například zdařilé pokračování Raubíře Ralfa, a klasiky nechme zářit tak, jak byly vytepány.

Neposlouchejte, prosím, dotčené dospěláky, kteří se v tom „hrozně vyznají“. Ani mě. Pusťte to dětem a sledujte, co se stane. Jenom na tom u pohádek záleží.

Uprostřed inferna potkal sám sebe

Lví král se s tím nepáře.

Je to silný příběh, který nás provede veškerou plejádou emocí související s přerodem od strachu k lásce, od naivity k moudrosti, přes bolavá údolí k nebeským vrcholům.

Lví král totiž ví, že je víc způsobů jak kráčet životem, a nabízí nám ten nejvyšší možný. Stezku pro odvážné. Proto byl lev a proto byl král. Opět jenom symbolika. On totiž ví, že to někdy stejně bude bolet, tak tomu radí čelit, a ne se před tím sklonit.

Je to Nebelvír.

„Zatímco ostatní hledají, co by mohli sebrat, pravý král hledá, co by mohl darovat.“

Jsou tu temné výjevy, je tu velké napětí, je tu i boj, ale vždy vyvažuje tím hezkým v nás – přátelstvím, šlechetností a smysluplností. Proto je to zdravá pohádka a nemusíte se její polarity bát, protože ví, co dělá.

Když se dospělý Simba konečně postaví Scarovi, blesk uhodí do stromu a kolem se rozhoří pekelné plameny.

Jako malé kotě měl před sebou dvě cesty. Dva bratry – jeden chytrý a jeden moudrý. Jeden zahořkl a jeden vytrval. Jeden slabý a jeden silný.

A mohl se stát oběma, protože měl v sobě krev obou dvou. Jako byste znovu četli Steinbeckův Na východ od ráje.

Když čelí Scarovi, staví se čelem svým největším stínům: je v pekle. Ale už není kotě, tentokrát to může zvládnout. Velký déšť spláchne včerejší strasti a nadejde nový den.

A pokud to uvidí vaše malá lvíčata, obraz hrdého Mufasy už jim ze srdcí nikdo nevymaže.

Stane se součástí jejich tichého vnitřního kompasu, který ví. A to stačí.

HODNOCENÍ: 4.5/5